Už se samotným nápadem mimopražských MINI tipů jsme měli jasno v tom, že naším prvním cílem bude Liberecký kraj, ke kterému nás váže spousta společných vzpomínek a kam se často a rádi vracíme. Možná je to i tím, že Liberec nedělí od Prahy taková vzdálenost a cesta autem zabere jen necelé dvě hodiny.

První zastávkou našeho květnového výletu byl Vysílač Ještěd, kde jsme se i tentokrát ubytovali, a proto jej oficiálně prohlašujeme za náš druhý, vesmírný domov. Dále jsme se podívali do Oblastní galerie Liberec, jež vznikla velmi povedenou konverzí bývalých městských lázní. Nevynechali jsme ani Prezidentskou chatu v nedalekém Bedřichově, která stojí na naší oblíbené běžkařské stopě a přirostla nám k srdci natolik, že jí navštěvujeme i mimo zimní sezónu.

Všechna tři místa dohromady tvoří skvělý a vyvážený víkendový mix – ubytování v hotelu v oblacích, kde na vás dýchnou sedmdesátá léta, trocha výtvarného umění v liberecké galerii, ve které můžete obdivovat i její architektonické provedení, a nakonec přijde na řadu i poctivé české jídlo ve stylové horské chatě.

 



Dominanta celého kraje a typická silueta, kterou pozná opravdu každý. Existuje na světě vůbec jiný vysílač, který by patřil mezi nejuznávanější architektonická díla ve své zemi a dokonce bojoval o místo na seznamu UNESCO? Vysílač zde, na tisícimetrové hoře, vyrostl roku 1973 - tedy v době tuhého komunismu, kdy se v Československu kvalitní a invenční architektura prosazovala jen velmi zřídka. Ještěd tak byl výjimkou, jež potvrzuje pravidlo. Architekt Karel Hubáček geniálním způsobem navázal na tvar této hory a její špičku prodloužil o dalších sto metrů stavbou, která ji nijak nenarušuje, naopak spíše doplňuje. Vytvořil symbol celého Liberecka, nejzajímavější českou stavbu 20. století, ale také do posledního detailu promyšlený koncept. 

Jsou to právě detaily, co Ještědu dodává šťávu. Hubáček se dokázal postavit do opozice celé tehdejší politické garnituře, stát si pevně za svým a stavbu puntičkářsky dotáhnout bez jediného kompromisu. Bojoval přitom nejen s politiky, ale také s nedostatkem materiálu i nedostatkem zkušených inženýrů a stavitelů. Nechybělo mnoho a vysílač mohl být jen další šedivou, neosobní a nezajímavou stavbou minulého režimu. Naštěstí se stal přesný opak. Architekt Hubáček spolu s Otakarem Binarem, jenž navrhoval interiéry, vytvořil stavbu, v níž použil naprosto revoluční technologie i přístupy. Mezitím v jejím interiéru vznikly desítky doslova uměleckých děl - nábytek, porcelán i ty nejmenší detaily byly navrhnuty přímo a jenom pro Ještěd, a to špičkovými soudobými grafiky, sochaři či skláři. Rozpočet na stavbu byl astronomický - a Hubáček si nenechal neuniknout sebemenší maličkost.

Dnes, po více než čtyřiceti letech, už bohužel interiéry jen vzdáleně připomínají doby, kdy byl Ještěd pýchou českého designu. Jen občas víceméně náhodou narazíte na pozůstatky původního vybavení, zapomenutého ve změti nevkusného a rádoby moderního nábytku. Příkladem originálních kousků jsou dokonalé postele či skříňky v některých z hotelových pokojů, které zde několik vln rekonstrukcí překvapivě přežily. Ty jasně ukazují důvtip tvůrců - veškerý nábytek v pokojích byl tvořený jedním jediným tvarem, a to dřevěnými „účky“,  která se skládala do potřebných tvarů - dvě vedle sebe jako postel či nad sebe jako skříňka.

Přestože například vybavení současné restaurace vám spíše vžene slzy do očí, nemusíte propadat úplné beznaději. Do záchrany stavby se vrhla nezisková organizace Ještěd 73, která si dala za úkol uvést interiéry do původního stavu a ve spolupráci s jejich tvůrcem, téměř devadesátiletým Otakarem Binarem, na tom pilně pracuje. Můžete se tak pohoupat v legendárních chlupatých křesílkách, dát si drink v původním baru Avion či posnídat v luxusním hotelovém salónku. V rekonstrukci se pokračuje a doufejme, že 50 let existence už celý Ještěd oslaví v takové podobě, v jaké ho kdysi Karel Hubáček s Otakarem Binarem probudili k životu.


Kontakt:
 
 
 
Otevírací doba:
 
Pondělí - Neděle: 10:00 - 24:00
 


Postavit v Liberci městské lázně byl nápad, jež se překvapivě zrodil v hlavách místních bankéřů. Liberecká spořitelna je nechala vystavit roku 1902, otevřeny byly k výročí padesáti let vlády Františka Josefa I. Byly lázněmi skutečně prvotřídními - masáže, množství malých bazénků, speciální vzdušné lázně či pedikúra, to vše zde patřilo ke standardu. Secesní budova vyrostla v té nejlepší části Liberce, nedaleko přehrady, obklopena výstavními vilami.

Lázně fungovaly téměř neuvěřitelných 100 let, až do roku 1990. Když se však budova dostala po dlouhých obstrukcích do rukou města, svůj účel změnila. Velkolepá bazénová místnost s ochozem, bývalé šatny i sprchy dnes slouží jako výstavní prostory Oblastní galerie Liberec. Mimo stálé expozice zaměřené především na malbu 19. a 20. století je v galerii místo také pro současné umění či fotografii.

Lázně vás pohltí i svým architektonickým provedením. Stačí se projít perfektně zrekonstruovaným secesním interiérem, do nějž architekti ze slavného libereckého studia SIAL zakomponovali mnoho moderních prvků, jako například betonové schodiště či skleněné příčky. A necháte-li působit svoji fantazii, snadno si představíte, jak se zde ještě před pár desítkami let návštěvníci procházeli v plavkách a županech. Pomůžou vám k tomu třeba původní nápisy na zdech.


Kontakt:
 
 
Otevírací doba:
 
Úterý - Středa: 10:00 - 17:00
Čtvrtek: 10:00 - 19:00
Pátek - Neděle: 10:00 - 17:00
 


Na jednom z vrcholků Jizerských hor, v srdci běžkařského ráje, stojí roubená horská chalupa s honosným názvem. Zatímco v zimě kolem ní vede jedna z nejdůležitějších „bílých stop“, Jizerská magistrála, v létě se na loukách okolo pasou koně a po cestách se prohánějí cyklisté. Má zkrátka perfektní polohu, a tak je vyhledávaným místem pro odpočinek po dlouhé túře či výletu. Nebylo tomu tak ale vždycky.

Prezidentská chata původně sloužila úplně jiným účelům. Postavena byla roku 1929 spolkem Přátel přírody a během války ji pak využívali děti nacistických pohlavárů. Od padesátých let ji však začali okupovat naši prezidenti. Nejčastějším návštěvníkem prý býval Ludvík Svoboda, který vedle ní dokonce nechal zbudovat heliport, a jehož zásluhou se chalupě začalo přezdívat Prezidentská. Léta však ubíhala a po revoluci se chata dostala do soukromých rukou. Samozřejmě v dosti zuboženém stavu, jaksi přizpůsobena socialistickému duchu - dřevo nahradil umakart, prkna na podlaze linoeum. I restauraci se prezidentskému týmu podařilo „vylepšit“ moderními materiály. Prezidentská zotavovna se otevřela veřejnosti až po několika letech.

Minulý rok byl pak pro její historii ještě zásadnější. Jablonecký podnikatel Dalibor Dědek, jenž dlouhodobě s baťovským zaujetím pracuje na zkrášlení celého regionu, se ji rozhodl navrátit původní tvář. Po dlouhé rekonstrukci se tak Prezidentská dostala téměř do původního stavu. Co se dalo zachovat, to na chalupě skutečně dodnes najdete - a co už zachovat nešlo, to nahradily velmi věrné repliky. Původní materiály byly přitom použity, jak jen to šlo - například stoly v místní hospodě jsou prý vyrobeny z masivních prken, které zde původně tvořily podlahu. Rekonstrukce dopadla perfektně a chalupa získala jedinečnou atmosféru. Tu samozřejmě doplňuje skvělá a poctivá česká kuchyně. Věřte nám, že není lepšího zakončení běžkařského či cyklistického výletu, než je prezidentský guláš a orosená Plzeň!


Kontakt:
 
 
Otevírací doba:
 
Pondělí - Neděle: 11:00 - 22:00
 
 


Výběru osobnosti, se kterou uděláme v rámci libereckého MINI tipu rozhovor, také nepředcházely žádné velké debaty. Už před čtyřmi lety jsem se díky svému školnímu projektu seznámila s prací talentovaných architektů z libereckého studia mjölk a od té doby s radostí sleduji jejich další a další realizace. Základ jejich tvůrčí práce stojí zejména na individuálním přístupu ke klientům: „Snažíme se plnit jejich sny, často bláznivé, ale o to zábavnější,“ přibližili mi tenkrát hlavní cíl všech svých projektů, kterým si naprosto získali moje sympatie.
 
První mediální pozornost na sebe mjölk architekti upoutali nelegální stavbou sauny na liberecké přehradě Harcov v září roku 2010. Svojí akcí chtěli manifestovat nové možnosti chytrého využití veřejného prostoru. Tento manifest však narazil na nepochopení ve vyšších patrech, především u představitelů státního podniku Povodí Labe, kteří se nejhlasitěji zasadili o stržení sauny po třech měsících, během nichž byla intenzivně využívaná veřejností. Se svými dalšími návrhy sklidili úspěch i na mezinárodním poli. V únoru roku 2011 například postoupili do nejužšího finále soutěže A Room for London, nad jejímž zadáním samostatného apartmánu umístěného na střeše budovy koncertní síně Queen Elizabeth Hall v centru Londýna si lámali hlavu architekti z více než pěti set ateliérů z celého světa. Dnes už mají za sebou mjölk architekti desítky realizací, rozrostli se o strategickou pražskou pobočku, ale přesto si ponechali hlavní základnu v Liberci, kde všech pět současných členů (Jan Mach, Jan Vondrák, Daniel Baudis, Lukáš Holub a Daniel Rohan) absolvovalo Fakultu umění a architektury na Technické univerzitě. Do spud. jsme udělali rozhovor s jedním ze zakladatelů studia, Janem Vondrákem.
 
Díky Honzovi jsme svůj plánovaný seznam zastávek Libereckým krajem rozšířili o krásnou dřevěnou rozhlednu v obci Heřmanice, pod jejíž realizací je podepsáno právě studio mjölk. Všechny polaroidové fotky z našeho výletu jsme si pak prohlédli nad skvělým aeropressem v kavárně Kino Káva v centru Liberce, kterou nám Honza také doporučil. Za oba tipy moc děkujeme!
 
Udály se v poslední době v Liberci, co se týká jeho architektury a urbanismu, nějaké podstatné změny? Co si myslíte o funkci hlavního městského architekta? Působí někdo takový v Liberci?
V Liberci se za posledních několik let událo spoustu věcí. Za poslední dvě desetiletí se z města, které bylo známé pro svojí architekturu a kulturní vyspělost, stal pouze stín původního živoucího města. Několik velmi špatných nekoncepčních rozhodnutí nejen v rámci urbanistického plánování vylidnilo centrum Liberce, dovolilo spekulantům zkoupení velmi cenných rozvojových území v blízkosti centra a dokonale oddělilo studenty univerzity od města. Z organizace námi pořádaných přednášek na téma městský architekt vznikl velmi želatinový aparát rady architektů, který zdaleka nenaplnil naše očekávání.
 
Všichni jste vystudovali architekturu na Technické univerzitě v Liberci. Proč jste si vybrali právě tuto školu? Kdy přišlo rozhodnutí, že po studiu v Liberci zůstanete a otevřete si tam vlastní studio?
Liberecká fakulta v působila v dobách, kdy jsem si podával přihlášku, jako zjevení, a protože byla Praha až moc blízko mým rodičům, rozhodl jsem se jít právě do Liberce. V druhém ročníku jsme pomáhali s Honzou Machem naší kamarádce s ročníkovým projektem a za odměnu jsme dostali dvoje trenýrky, jelikož měla její maminka firmu na šití spodního prádla. To byl náš první honorář, tak se zrodila naše budoucí kancelář. Po škole jsme v Liberci zůstali, protože se tu i přespolňáci začali po těch letech na škole cítit doma.
 
Jaký máte názor na projekty architektů a inženýrů ze společnosti SIAL? Myslíte si, že jejich porevoluční stavby navazují na úspěch sdružení v 60. a 70. letech? Jak vnímáte paradox, že liberecký obchodní dům Ještěd byl zbourán, zatímco pražský obchodní dům Máj byl prohlášen za kulturní památku?
Starý SIAL byl legenda a v jeho vrcholu jím prošlo neuvěřitelné množství špičkových architektů a inženýrů. Doba se však změnila a současná firma se soustředí zejména na vydělávání peněz, což je v dnešní době naprosto normální. SIAL je ale stále plný zkušených profesionálů, kteří možná jen čekají na svoji příležitost. Jen mi trochu chybí to kouzlo minulosti, kdy všechny profese tahaly za jeden provaz a o SIALU se psalo po celém světě. Zbourání obchodního domu Ještěd bylo obrazem doby. Pod tlakem konzumu a také vinou vlasního nezájmu jsme ztratili velice cenný kus architektury i města.
 
Jsou v Liberci často vypisovány architektonické soutěže, do kterých se také hlásíte? Máte ve městě nějakou realizaci?
Město Liberec mnoho soutěží nevypisuje. Většina zakázek se vždy rozdělovala přímo a poměrně netransparentně. V současné chvíli Liberec spíše šetří, a tak je o nějaké zajímavé pobídky docela nouze. Ve městě máme pár menších realizací, ale tu nejvíce srdcovou – Saunu na přehradě - jsme bohužel museli sami odstranit. I když to byl náš dar městu :)
 
Před dvěma lety jste otevřeli pobočku v Praze na Letné. Trávíte teď v hlavním městě více času než v Liberci? Chcete i do budoucna fungovat na dvou různých adresách?
V současné době je nás pět architektů, tři jsme v Liberci a dva v Praze. Pobočka v Praze funguje kromě běžné architektonické agendy take jako místo setkávání s klienty z hlavního města a spádových oblastí, což je pro mnoho potenciálních klientů pohodlnější, než jezdit k nám na sever. Obecně však lze říci, že je naše republika tak malá, že je to vlasně úplně jedno. Na cestování jsme zvyklí.
 
Na naší cestě Libereckým krajem máme tři hlavní zastávky: Vysílač Ještěd, Oblastní galerii Liberec a Prezidentskou chatu v Bedřichově. Máte pro nás nějaký další tip na místo, které bychom rozhodně neměli vynechat?
Pokud vás zajímají rozhledny, doporučujeme určitě naši dřevěnou rozhlednu v Heřmanicích. Z Heřmanic už je to co by kamenem dohodil do Zámeckého pivovaru Frýdlant, který teď vyhrává za svoje piva jednu cenu za druhu. Vynikající kávu vám udělají v pracně a velmi hezky zrekonstruovaném foyer legendárního kina Varšava v Liberci. A pokud dostanete hlad, pod radnicí na vás čeká opravená echt-sudetská restaurace Radniční sklípek se širokou nabídkou různých prasečinek. Z novodobé architektury je dobré se podívat na trpasličí domky architekta Petra Stolína na Trpasličí ulici.
I když moje odpovědi vyzní v některých partiích celkem negativně, musím uznat, že se v Liberci spousta věcí mění k lepšímu. Dokonce se zdá, že se díky mnoha skvělým lidem město začíná zase stavět na nohy.
 
(Jan Vondrák, architekt studia mjölk)

Kontakt:
 
 
Otevírací doba:
 
Po předchozí domluvě.
Kancelář Liberec: Soukenné náměstí 10
Kancelář Praha: Letohradská 5
 


Naše MINI tipy z Liberce jsme sepisovali v době, kdy se ve městě otevíralo nové bistro, o kterém jsme ještě neměli ani tušení. Mikyna letos oslavila dva roky, za které jsme ji mohli dobře poznat a ochutnat skoro každou dobrotu z její vyhlášené kuchyně, a v našem výběru tedy nesmí chybět. Majitelka Kristýna Soroková dělá svoji práci tak dobře, že nás o víkendech neodradí ani dlouhá cesta z Prahy do Liberce jen proto, abychom si v Mikyně mohli dát brunch.
 
Její bistro je vegetariánské, ale jídla jsou tak chutná a výživná, že jí to i masožravci snadno a rádi odpustí. Za pozornost stojí také skvělé chlebíčky a dorty vlastní výroby a výběrová káva k tomu! My vždycky sáhneme po čokoládovo-karamelovém košíčku s mořskou solí nebo citronové tartaletce. Krásný prosvětlený interiér a milá obsluha už jen podpoří pozitivní zážitek z vaší návštěvy, kterou si určitě rádi zopakujete, ať už cestujete odkudkoliv.

Kontakt:
 
+420 482 710 746
 
 
 
Otevírací doba:
 
Pondělí - Pátek: 9:00 - 20:00
Sobota - Neděle: 9:00 - 19:00






















Spud. se spojila s MINI Česká republika a díky tomuto partnerství vám můžeme dávat tipy na výlety mimo naše hlavní město. Každý měsíc si půjčíme jeden z modelů MINI a vydáme se na jízdu po Čechách či Moravě. Z každé cesty přineseme několik tipů na nevšední architektonické stavby a samozřejmě dáme prostor i dobrému jídlu a pití. Nebudou chybět ani rozhovory se zajímavými osobnostmi, které mají k danému kraji co říct. Články a polaroidové snímky dokumentující naše mimopražská dobrodružsví budou k vidění v sekci MINI tipy.