Zatímco Ema z dětských čítanek mele maso, v EMA espresso baru, který je chloubou ulice Na Florenci, vám namelou prvotřídní kávu a připraví ji na způsob, jaký je vám nejmilejší. Obsah šálků podávaných na místním baru je silně návykový, a proto především štamgasti ocení možnost sbírat razítka a vychutnat si každou sedmou kávu na účet podniku. EMA útočí na všechny smysly - chutná, voní a je krásná i na pohled.

Pod návrhem interiéru je podepsaná dvojice profesionálů, z nichž každý vyniká v jiném oboru, a pro tuto misi tak vytvořili dokonalý pár. Vize Pavla Grize ze studia Molo Architekti se spojily s nápady Lucie Trnkové, do kterých se promítly vlastní zkušenosti s provozem kavárny I Need Coffee!. Výsledek jejich společné práce můžete obdivovat už zvenčí skrze prosklenou výlohu, nad kterou se skví graficky čisté logo podniku. Stůl z modřínu, který se rozpíná v centru místnosti, sdílí ve špičce až dvanáct hostů usazených na repasovaných školních židlích. K posezení vybízí také lavice ve výklenku výlohy, vyvýšený pult podél zdi či několik míst u baru, za nímž baristé a baristky rozehrávají své umění.

EMA chce dopřát kvalitní kávu i mimo svou pracovní dobu, a proto tu najdete široký výběr příslušenství, abyste přípravu ve vlastní režii mohli dovést k dokonalosti.




Čím se koncept espresso baru liší od klasických kaváren?
Nevím, jestli existuje nějaká pevná definice, určitě budou rozdíly v původním italském pojetí espresso baru s tím, jak třeba vypadají londýnské nebo japonské „espresso bary“. V podstatě se ale jedná o pultový prodej bez nějakého velkého servisu na place, káva s sebou, případně jenom na stojáka nebo s minimální nabídkou sezení. Jídlo ideálně do ruky a zítra na shledanou. Ale hodně se to míchá a hranice kavárna / espresso bar se dost stírá.

Už několik let v Praze provozujete velmi úspěšnou kavárnu Café Lounge. Proč jste se rozhodl pojmout svůj další podnik – EMA espresso bar - ve zcela jiném duchu?
Nejvtipnější je, že to celé začalo hodně neplánovaně - naše rodina se věnuje především ubytování a pronájmům, Café Lounge byla ze začátku spíše takovým lobby barem pro hosty naší rezidence Hunger Wall než cíleně kavárnou, vlastně jsme nikdy ambici dělat gastroprovoz neměli. Ale postupně se to rozjelo i pro veřejnost, káva mě začala bavit a EMA už je toho důsledkem. Co se ducha týče - Lounge vychází ze secese samotného domu a snažili jsme se o takový obývák v kombinaci s první republikou a vídeňskou kavárnou. Interiér byl v režii mojí mámy, my už to teď jenom ladíme, ten prostor mám moc rád, ale doba secese mi není asi úplně nejbližší. Mezitím jsme za kávou hodně cestovali a s kolegyní Karolínou začali hledat prostor pro nový podnik, jednak jsme chtěli zkusit koncept kávy s sebou, zároveň dát možnost rozletu našim baristům a také zefektivnit chod kuchyně a cukrárny Café Lounge. Hledání trvalo asi rok než se naskytla možnost pronájmu super nebytovky (která byla ve strašném stavu) od Akademie věd, kde jsme hned vědeli, že je ta pravá. Jedná se o funkcionalistický dům (bývalý obchodní dům Ferra), do čehož nám dobře zapadal náš plán o jednoduchém baru na frekventovaném místě, kde je hlavní produkt káva, a zbytek už pak není tak podstatný, ale zároveň musí být plně funkční pro provoz. Hodně už jsme vycházeli z kaváren, které jsme navštívili někde za hranicemi.

EMA vyniká kromě kvalitní kávy i svým vkusně zařízeným interiérem. Jak jste si vybíral architekty a co jste od spolupráce očekával?
Měli jsme celkem jasnou představu, jak by měl celý prostor vypadat, ale zároveň jsme věděli, že bychom to chtěli dělat s architekty, protože si myslím, že je ruka/hlava šikovného architekta vidět na první pohled. Udělali jsme takové mini výběrové řízení, kde jsme oslovili 3 architekty/studia a nechali je zpracovat návrhy. Z těch jsme pak vybrali vítěze, kterým byla zajímavá dvojice - kavárnice a bývalá módní návrhářka Lucie Trnková (I Need Coffee!) s Pavlem Grizem (Molo architekti), jejichž řešení bylo přesně dle našich představ. Od návrhu už se moc zásadního k finální realizaci nezměnilo. A hlavně jsme potkali dva skvělé lidi.
 
EMA si rychle našla své věrné zákazníky. Jak byste je charakterizoval?
Primárně jsme šli do této oblasti z důvodu výstavby Florentina a napojení na metro a tramvaj s cílem oslovit hlavně business klientelu. Ale doufali jsme, že si k nám najdou cestu i další lidé, které baví dobrá káva. Upřímně jsme nečekali, že by se to chytlo takhle rychle, vlastně ještě před samotným dokončením Florentina. Bohužel osobně travím v EMĚ hodně málo času, takže asi nejsem ten pravý na hodnocení pravidelných hostů. Každopádně vnímám to, že mix návštěvníků je velmi pestrý, což je super. A když se k tomu přidá lehce návykový produkt, tak těch pravidelných bude snad rychle přibývat.
 
Předpokládáme, že káva je vaší vášní. Zasahujete do výběru druhů, které se ve vašich podnicích podávají?
Kávu miluju, piju jí hodně, rád za ní cestuju, ale nejsem žádný velký znalec a už vůbec ne barista. Jezdím po pražírnách a hledám nové dodavatele, ale stejně tak už si kávy vybírají sami naši baristé. Oni jsou v kontaktu se zákazníkem, oni si hledají kávy pro soutěže, oni mají větší možnost srovnávat. Mým úkolem je vytvořit podmínky, aby to fungovalo dobře a ideálně v jejich režii. EMA už „jede“ hodně samostatně, objednávky a výběr jde mimo mě, plus je tam hodně velká rotace pražíren a káv. Takže mi občas dají něco ochutnat, ale všechno už to nestíhám. Více času trávím v Café Lounge, kde toho stihnu ochutnat víc, ale výběr a objednávky jsou opět v kompetenci head baristy. Máme spíše vybrané pražírny, se kterými se nám dobře pracuje, a tam už se člověk málokdy spálí - pokud to nespálí oni. ;)
 
Máte svou oblíbenou kavárnu, ať už v Praze nebo v zahraničí, která vás inspirovala?
V Praze mám rád Můj šálek kávy a I Need Coffee!, ale přiznám se, že moc jiných kaváren ve městě nenavštěvuji, což mě mrzí - moc to nestíhám a pokud to jde, tak mizím spíš s rodinou mimo Prahu. Pro EMU byl asi největší inspirací Londýn, kde žije můj brácha a jednu dobu jsem tam trávil dost času. Tam by to bylo na delší seznam, ale baví mě třeba Caravan na King’s Crossu, Ozone Coffee Roasters, kavárny Workshop Coffee, Taylor St Baristas nebo Fernandez & Wells. A výborně se kavárny navštěvují po internetu, kde jsme tý inspirace čerpali taky dost.
 
(Kamil Skrbek, majitel EMA espresso baru)
 



Kontakt Otevírací doba
Pondělí - Pátek: 08:00 - 20:00
Sobota: 09:00 - 18:00
 
















































Spud. je netradiční průvodce po Praze, který upozorňuje na zajímavá místa a podniky, jež rozhodně stojí za návštěvu. S Polaroidem v ruce mapujeme čtyři různé oblasti, a to jídlo a pití, obchody, pracovní prostory místních kreativců a architekturu. Spud. se soustředí na neokoukaná místa s neopakovatelnou atmosférou, na kavárny s tou nejlepší kávou, obchůdky s tím nejnápaditějším zbožím, dílny či ateliéry těch nejšikovnějších designérů a architektonické zajímavosti s tím největším kouzlem. Spud. je také hlavně o lidech, kteří za vybranými lokálními projekty stojí. Bez jejich invence a odvahy splnit si svůj sen by byla Praha o mnoho chudší. Všem proto patří naše velké díky!
 
Tereza a Michal
info@spud.cz / 728 764 380