Silvie Luběnová propojila pod značkou maestrokatastrof dva obory, které jí provázely už při studiích. Po keramické střední škole v Bechyni pokračovala na UMPRUM v ateliéru porcelánu, odkud přešla na ilustraci. Jako maestro dnes však netočí vlastní keramiku a raději dává přednost hotovým porcelánovým kouskům s příběhem, které nachází v různých bazarech nebo na bleších trzích.

Staré motivy a dekory pak doplňuje svými kresbami, aby dohromady tvořily nečekané kombinace. Často navíc používá výstřižky ze starých fotografických portrétů. Většinou se jedná o neznámé postavy, ale tu a tam Silvie opráší také vlastní rodinná fotoalba a z porcelánových talířů nebo misek se na vás usmívá její roztomilé dětské já. Vedle kolekcí porcelánu má Silvie v portfoliu i řadu zajímavých zakázkových ilustrací. Jejího rukopisu si můžete všimnout například v baru Kina Aero, kde hravými kresbami a nápisy ozdobila interiérová světla.

Pracovní prostory má maestrokatastrof hned dva. Ve svém holešovickém bytě se Silvie probírá starými alby z bazarů, vystřihává portréty a vymýšlí nové motivy. Zbytek práce se pak odehrává v dílně v Nuslích. Nás Silvie přivítala ve svém krásném bytě, který je nejen plný její originální a nenapodobitelné tvorby, ale navíc zaujme i perfektně vyladěným interiérem.




Vystudovala jsi ilustraci na VŠUP. Jak ses dostala k práci s porcelánem?
Vystudovala. Moje střední škola byla keramika v Bechyni, což bylo parádní, ale na mě trochu moc hnědé. Na vysokou jsem pak nastoupila do ateliéru porcelánu, ale zjistilo se, poměrně záhy, že na porcelán nejsem dost pečlivá a trpělivá (na toto téma dodnes přežilo mnoho legrací, historek a ustálených novotvarů… no a přestoupila jsem na ilustraci. Tu mi bylo lépe. Médium je to rychlejší a flexibilnější. Dostala jsem se k technikám, procesům a na cestu, která mě bavila. A pak, dlouho po škole, došlo k fúzi obou oborů. Tím, že mi nikdy nešlo vymyslet a vyrobit nový tvar, začala jsem používat už existující, navíc často nádherné a unikátní kusy porcelánu z bazarů. A na ně pak přidávala další vrstvu příběhu ilustrací.
 
V antiku si vybereš už hotový kus a co se s ním děje pak? Můžeš nám celý proces popsat?
V bazarech, na bleších trzích a v divno obchodech nakupuju porcelán, který je něčím zajímavý. Dekorem, tvarem, provedením. A podle toho, na čem zrovna pracuju, se můj zájem proměňuje z táců a mís na cukřenky a teriny nebo na co nejneuvěřitelnější talíře... Většinou čím větší plocha k další dekoraci, tím lépe. Do stávající scény či dekoru pak vstupuju kresbou, malbou nebo koláží. Používám naglazurové barvy, zlato a „házenky“, což jsou v podstatě nálepky, jen ty moje jsou hlavičky, ručky a segmenty fotek. Říkám tomu nejdražší vystřihovánky na světě.
 
Motivy čerpáš ze starých fotografií, především portrétů. Čím tě fascinují?
Hmm, mají v sobě jistou záhadu a zvláštní poetiku. Většina fotografií je z ateliérů, kde jsou lidi „naštelovaní“ do pozic, výrazů a pohledů, které nejsou reálné. A dnes už to tak nikdo nedělá a neumí. Ani to vlastně nejde. Rodinné fotografie z bazarů jsou pak zajímavým vhledem do života někoho úplně neznámého, o kterém si lze cokoli vymyslet a použít do jakéhokoli příběhu. Někdy jsou ty fotky vlastně smutné, melancholické a zvláštní. Často je mám v ruce a pak vůbec nepoužiju a schovám. Asi strach nebo úcta. Čas je zvláštní veličina.
 
Kolik času projektu věnuješ? Chtěla bys být „maestro“ na plný úvazek?
Na plný úvazek by to nešlo a asi ani zatím nechci. Ale maestro postupně dostává víc a víc času. To zase ano. A je to dobře, protože se to celé nějak skládá a krystalizuje a začíná dávat smysl. A já mám ráda a baví mě přeskakování z projektů, prací a míst.
 
Kde všude se dají tvoje kousky pořídit? A kde jdou nejvíc na odbyt?
Úplně od začátku jsou v DOX by Qubus. Speciální série je v Praguekabinet a kolekci upomínkových talířků a talířů lze koupit v Cihelna Concept Store. Od října je v pasáži České Národní Banky jedna výloha celá maestro! No a největší odbyt je stále přes privátní klienty.
 
Jak vlastně vznikl název maestrokatastrof?
Byl to název diplomky na UMPRUM. A bylo to 13 velkoformátových kreseb, fakt obrovských, na téma kdo, kdy a jestli vůbec potřebuje ilustraci a ten formát měl podtrhnout tu otázku. Předminulý rok jsem je oprášila, zarámovala a vystavila. A pochválila jsem se... He. Každopádně, ta série se jmenovala Maestro Katastrof. Takže odtud.
 
(Silvie Luběnová, maestrokatastrof)



Kontakt Otevírací doba
 
 
Ateliér maestrokatastrof
Čestmírova 25
140 00 Praha 4
 
Návštěva pouze po předchozí domluvě.
 
















































Spud. je netradiční průvodce po Praze, který upozorňuje na zajímavá místa a podniky, jež rozhodně stojí za návštěvu. S Polaroidem v ruce mapujeme čtyři různé oblasti, a to jídlo a pití, obchody, pracovní prostory místních kreativců a architekturu. Spud. se soustředí na neokoukaná místa s neopakovatelnou atmosférou, na kavárny s tou nejlepší kávou, obchůdky s tím nejnápaditějším zbožím, dílny či ateliéry těch nejšikovnějších designérů a architektonické zajímavosti s tím největším kouzlem. Spud. je také hlavně o lidech, kteří za vybranými lokálními projekty stojí. Bez jejich invence a odvahy splnit si svůj sen by byla Praha o mnoho chudší. Všem proto patří naše velké díky!
 
Tereza a Michal
info@spud.cz / 728 764 380