Navrhuješ šaty ve stylu čtyřicátých a padesátých let. Čerpáš z dobových materiálů nebo raději improvizuješ?
Dříve jsem používala jenom dobové střihy. Momentálně navrhujeme naše šaty, ale stále vycházíme z dobových střihů. Jen je upravujeme tak, aby více vyhovovaly současným potřebám.
 
Baví tě na tomto období čistě jen móda? Co třeba hudba nebo filmy?
Na 40. a 50. letech mě baví všechno - auta, hudba, móda, nábytek, filmy. A také miluju současné filmy, které se odehrávají ve 40. a 50. letech.
 
Tvoje šaty se často objevují na stránkách módních časopisů a nosí je mnohé české herečky. Kdo jsou tvoje zákaznice?
Spektrum našich zákaznic je široké, od mladých dívek po starší dámy, od hereček po umělkyně, od studentek po manažerky a ředitelky velkých firem.
 
Showroom jsi původně měla na Letné, odkud ses přestěhovala na Vinohrady. Jak vlastně tvůj obchůdek funguje – může každý přijít a šaty si vybrat na místě, anebo je spíše navrhuješ na míru?
Může přijít kdokoliv od pondělí do pátku a vybrat si z hotových šatů, které máme maximálě ve 3 velikostech od střihu a dezénu. Na zakázku šijeme svatební šaty, společenské šaty a teď už spíše výjimečně šaty vycházkové. Každý týden máme nové a nové kousky, takže si myslím, že si vybere opravdu každá.
 
Mimo Lazy Eye ještě pořádáš Roller Skate Disco, párty na retro kolečkových bruslích. Chodí tam slečny ve tvých šatech?
Roller Skate Disco je moje druhá velká zábava vedle šatů. Tam se ráda odreaguji v disco modelech 70. let. Miluju 70. léta obecně - hudbu, módu a hlavně auta! Momentálě připravuji kolekci věnovanou této dekádě. Bude to taková fúze mezi 40. a 70. léty.
 
Ty sama nosíš šaty ve dne v noci. Je vůbec naděje, že tě někde potkáme v kalhotách?
Pravdou je, že převážně nosím šaty, ale kalhoty nosím také. Děláme například kalhoty s vysokým pasem a šortky inspirované 50. léty. Ale je fakt, že si ráda obléknu právě ty sedmdesátkové disco kalhoty a vyrazím na bruslích na projížďku, nebo jen tak večer do baru. No a třeba taková jóga se v našich modelech cvičit tedy opravdu nedá.
 
(Hana Noble, majitelka Lazy Eye)

Více...





Vaše kavárna přitahuje stále více zákazníků. Nebojujete někdy s nedostatkem prostoru?
Bojuju, ale sama si za to můžu, chtěla jsem to tak. Mám ten prostor ráda a pro začátečníka je to asi akorát. Navíc se tu hodně pozná, kdo je kdo. Někdo se umí sám od sebe posunout, nebo uvolnit místo jiným lidem, někoho to nenapadne… Škola tolerance.
 
Jednou z jejích dominant je krásný starý kávovar z Itálie. Je to spíše designový prvek, nebo je vaše káva vyhlášená právě i díky němu?
Faema E61 je významná svými technickými inovacemi, se kterými byla v roce 1961 zkonstruovaná a které ovlivnily výrobu ostatních kávovarů až do dnešní doby. Náš stroj má třeba na výrobním štítku vyražené datum výroby 17.3. 1967. Samozřejmě jsem byla nadšená z toho, jak vypadá a když jsem o něm hledala informace na netu, našla jsem inzerát na tuhle krásku před repasí. Co se týče kávy, je to trochu dvojsečné. Líbí se mi jednoduchý mechanický princip bez elektroniky, kdy opravdu extrémně záleží na přístupu baristy a jeho pečlivosti. Na druhou stranu nám to přípravu kávy neusnadňuje, protože veškeré nastavení se musí provádět ručně, často i s pomocí technika. Každopádně za dva roky provozu jsme ji, myslím, docela vyladili a nebojíme se jí občas trochu rozebrat sami. Někdy mi připadá, jako by byla designovaná pro ženy, je oblá, logická, dobře se nám s ní pracuje.
 
Pod návrhem interiéru stojí vaše jméno a výsledek přitom působí jako od profesionálního architekta. Máte s interiérovým designem nějaké předchozí zkušenosti?
Mám mezi kamarády docela dost architektů. To je dobrá věc, která mě potkala během mého krátkého studia oděvního designu na VŠUP. Asi 10 let jsem se pak věnovala modní značce Leeda, kterou jsem spoluzakládala, až do chvíle, kdy jsem si uvědomila, že už potřebuju změnu. Tak jsem oprášila starou vizi kavárny a vrhla se na to. A přiznávám, že to byla velká terapie, obří porce svobody, kterou jsem potřebovala, kdy výsledek záležel jen na mně. Naštěstí jsem pak úplně propadla i samotné podstatě provozu kavárny, péči o zákazníky, hýčkání zaměstnanců a fakt velkým lidským objevům mezi dodavateli a kolegy z oboru, kterých si vážím. Interiérový debut jsem pak, doufám, trochu obhájila rekonstrukcí espresso baru EMA, kterou jsem dělala ve spolupráci s architektem Pavlem Grizem z Molo Architekti.
 
Jak se díváte na alternativní metody přípravy kávy jako je například French Press? Je vůbec možné si dobrou kávu připravit i doma?
Jsem zamilovaná do aeropressu. Nejvíc. Pro mě jednoznačně nejlepší a nejjednodušší příprava kávy. Skvělá domů, na cesty, všude. Když lezete s baťohem po horách, netaháte s sebou zbytečně váhu, když ohříváte vodu v ešusu a fouká vítr, neuhlídáte teplotu, když je zima, kašlete na nastavení mlýnku, voda, kterou používáte, je pokaždé jiná. A jen tak poznáte všechny chutě kávy z jednoho sáčku.
 
Do kavárny odebíráte sladkosti od různých pekařů a food blogerek. Jak jste je objevila?
Třeba blog Chez Lucie jsem našla asi rok před tím, než jsme otevřeli. Lucii jsem napsala a na schůzce jsme si povídaly jen o jídle, o sladkém, byla jsem úplně hotová z toho nadšení, které je mimochodem čitelné i na blogu. Myslím, že nikoho s takovým přístupem neznám. Nadhled a poctivost jsou fakt vzácnost. Tak Lucie Dvořáková byla první. Dalším fenoménem jsou u nás kremrole. Jsou z normálního cukrářství, ochutnala jsem je poprvé v Dejvicích na trhu, skoro se vařily, jaké bylo vedro, ale byly úžasné. Dodávky jsou v tomhle případě dost náladové, několikrát už jsme je chtěli vyměnit, ale lepší prostě nejsou a zákazníci je milují. Aktuálně se nám, asi po roce ladění, ustaluje spolupráce s talentovanou zmrzlinářkou Tří kopečků. Její fantazie příchutí je nekonečná. Našla jsem ji tak, že jsem prostě dlouho hledala, vybírala a čekala. Stojí to za to.
 
Za barem občas býváte i vy. Berete to jako povinnost, nebo je to to, co vás na práci baví?
Mám tu práci strašně ráda. Je pro mě důležitá. Vím, díky tomu, co chtějí zákazníci, nebo co můžu já chtít od zaměstnanců. Mnoho věcí, se kterými nemůžu hnout celé dny, se zázračně vyřeší během směny. Navíc I Need Coffee! má, až na pár vyhrocených výjimek, nepochopitelně konstantní náladu, a ta je dobrá. Jak tam vejdu, je mi líp.
 
(Lucie Trnková, majitelka I Need Coffee!)

Více...















































Spud. je netradiční průvodce po Praze, který upozorňuje na zajímavá místa a podniky, jež rozhodně stojí za návštěvu. S Polaroidem v ruce mapujeme čtyři různé oblasti, a to jídlo a pití, obchody, pracovní prostory místních kreativců a architekturu. Spud. se soustředí na neokoukaná místa s neopakovatelnou atmosférou, na kavárny s tou nejlepší kávou, obchůdky s tím nejnápaditějším zbožím, dílny či ateliéry těch nejšikovnějších designérů a architektonické zajímavosti s tím největším kouzlem. Spud. je také hlavně o lidech, kteří za vybranými lokálními projekty stojí. Bez jejich invence a odvahy splnit si svůj sen by byla Praha o mnoho chudší. Všem proto patří naše velké díky!
 
Tereza a Michal
info@spud.cz / 728 764 380



 
Cena: 330 Kč

Poštovné: 70 Kč

jméno a příjmení
e-mail
telefon
adresa dodání
počet kusů českých
počet kusů anglických
poznámka




 
Boho Vintage Concept Store, Francouzská 76, Praha 10
BOTAS 66, Křížkovského 18, Praha 3
BOTAS 66, Skořepka 4, Praha 1
Cihelna Concept Store, Cihelná 2b, Praha 1
EMA espresso bar, Na Florenci 3, Praha 1
Funbikes, Bořivojova 108, Praha 3
I Need Coffee!, Na Moráni 7, Praha 2
K-A-V-K-A, Krocínova 5, Praha 1
Knihkupectví Bendox, Osadní 34, Praha 7
Lazy Eye Showroom, Ibsenova 3, Praha 2
Nanovo, Týnská ulička 8, Praha 1
Polagraph, Husinecká 14, Praha 3
Pragtique, Pasáž Platýz, Národní 37, Praha 1
Super Tramp Coffee, Opatovická 18, Praha 1
Triko kafe & koloniál, U Nikolajky 12, Praha 5
VNITROBLOCK, Tusarova 31, Praha 7
Pokojík, Smetanova 45, Brno
Slowatch, Laurinská 19, Bratislava
SUPERSENSE, Praterstraße 70, Vídeň