Obchod a studio Qubus sídlí na adrese Rámová 3 už od roku 2002. Před nedávnem jste se spojili se značkou Křehký. Co si od nového konceptu slibujete?
Na této adrese jsme samostatně fungovali více než deset let. Poté jsme zkoušeli koncept obchodu a galerie společne s kolegy ze značky Denim Heads, kteří se zabývaji velmi autentickým druhem oblečení, především japonským denimem. Spojení tradičních řemesel nám přišlo jako slučitelné, ale Křehký je blíže věcem, které děláme, a tudíž je spojení značek na jedné adrese logické. Navíc se některé produkty a autoři prolínaji mezi oběma značkami. Naše vnímaní designu, chcete-li art designu je velmi podobné. Díky tomu je na jednom místě koncentrace objektů, které jinde nenajdete.

Pod značkou Qubus tvoříte především vy a Maxim Velčovský. Jakým způsobem funguje spolupráce s ostatními českými designéry, kteří jsou v kolekci zastoupeni?
Určitě nejsme agentura, tím myslím, že autory nezastupujeme. V první řadě jsme studio, které má vlastní produkci. Pilířem kolekce jsou Maximovy a moje objekty především ze skla a porcelánu, tedy tradičních českých medií. Nebráníme se ale jiným designům, například Antonín Tomášek nebo Milan Pekař jsou zastoupeni v naší kolekci. Věci pro naší značku vybíráme tak, aby souvisely s názorem, který Qubus razí. Měly by mít příběh a přesah k jiným oborům.

Jak Qubus, tak Křehký je specializovaný na design porcelánu a skla. Sklářské řemeslo má v Čechách dlouhou tradici. Snažíte se tradiční postupy ruční výroby nějakým způsobem rozvíjet, nebo se s nimi zásadně rozcházíte?
Sklo v současné době zažívá znovuzrození, začíná se zase vyrábět, dostává se zpět do popředí, jak to již tradičně v našich končinách bývalo. Já nejsem úplně sklář, takže k práci přistupuji spíše s pokorou, ale zárověň se snahou proces nějakým způsobem změnit a posunout někam dál.

Považujete vaše autorské produkty za užitý design?
Spíše naopak, ve volné tvorbě se nenechávám svazovat funkcí, jsou to více objekty, častokrát bez praktického užití.

Studio Qubus nabízí i služby v realizacích interiérů. S jakými architekty spolupracujete? A v jakém stylu máte zařízené vlastní bydlení?
Není to úplně naše doména, nicméně se výzvám nebráníme. Vybíráme si více specifické projekty, ve kterých je možné náš přístup aplikovat. A moje vlastní bydlení? Mám rád věci po předcích, případně takové, které si pořídím od přátel, nebo koupím v bazaru. Takže pokud styl, tak asi termix.

Od roku 2008 působíte také jako umělecký ředitel obchodu DOX by Qubus v holešovickém centru současného umění. Jaká další prodejní či galerijní místa byste nám v Praze doporučil?
Mojí oblíbenou galerií, vyjma DOXu, je Rudolfinum z těch velkých. Je tu ale řada nových malých a velmi kvalitních jako například Drdova Gallery a Nevan Contempo. Nerad bych ale na někoho zapomněl. Z obchodů třeba Praguekabinet, Kvalitář, Kurátor a spousta dalších. Nechodím moc nakupovat, tak nemám úplně aktuální přehled.

(Jakub Berdych, spolumajitel Qubus + Křehký)

Více...





Lokál čerpá inspiraci z obyčejných českých hospod, ale přesto nabízí kvalitní gastronomii. Jak se vám tyto dva protipóly podařilo skloubit?
Vaříme z běžných surovin a nepoužíváme žádné náhražky, dochucovadla a podobné fígle, které se rozmohly v hospodách kvůli tomu, aby kuchaři ušetřili čas a snížili náklady. U nás se vaří podle klasických českých receptů tak, jako se to dělalo dřív. Například vývary děláme přes noc z masa a zeleniny a používáme je do základů omáček, řízky smažíme na másle či na sádle a je pro nás důležité, abychom vařili z co nejlepších surovin.
 
Na jídelním lístku najdeme výhradně českou klasiku jako je smažák s bramborovým salátem a podobně. Jak tato jídla chutnají turistům?
Chutnají. Smažák a řízky patří k nejoblíbenějším položkám menu. Pochopitelně občas se stane, že si turisté k těmto českým specialitám objednají nevhodnou přílohu jako jsou knedlíky nebo kolínka, ale v tom případě se jim snažíme vysvětlit, že v kombinaci s bramborem nebo bramborovým salátem si pochutnají mnohem víc.
 
Lokál je však rájem především pro pivaře. V čem spočívá umění poctivého výčepního?
V pečlivě ošetřeném pivu. Naši výčepní se o něj starají od okamžiku, kdy přijde do restaurace, až do chvíle, kdy ho pokládají na stůl. Aby naše pivo chutnalo čerstvě až do poslední loku, dodržujeme následující zásady: dobré pivo, pečlivý výčepní, krátké trubky, stálá teplota a pivně čisté sklo.
 
Plzeň čepujete na všechny možné způsoby. Vysvětlete nám rozdíly mezi nimi.
Pivo nejčastěji čepujeme třemi způsoby – hladinka, šnyt a mlíko. Hladinka je málo rozšířený, ale přitom k pivu nejšetrnější způsob čepování. Pivo do půllitru čepujeme na jeden zátah, první musí jít pěna, která ochrání pivo před zvětráváním. Zatímco v jiných hospodách je šnyt výsadou pro štamgasty, Lokál ho nabízí všem hostům. Původně si šnyt neboli košt čepovali výčepní, aby mohli posoudit kvalitu svého piva. „Šnyt je půllitr, ale nenapěchovaný, s pěnou do půl sklenice; záleží na dobré vůli hospodského, kolik té pěny do půllitru nadělá,“ napsal o šnytu v roce 1936 do Lidových novin Karel Čapek. V Lokále tak nebudete mít rozpor mezi tím „dát si ještě jedno“ nebo „nedat si už nic“. Šnyt je nejen něco víc než nic, šnyt je nejvíc, protože nabízí ten nejvěrnější obrázek kvality piva a výčepního. Hostům také nabízíme pivo načepované stylem „mlíko“. Naplníme sklenici až po okraj krémovou pivní pěnou. Je tak hebká a sametová, že se dá hned pít a na pohled připomíná sklenici mléka. Mlíko doporučujeme pít hned u výčepu, takzvaně „z ruky do pusy“. Na požádání čepujeme i „čochtana“ – pivo bez pěny. Je velmi řízné a skvěle zahání žízeň, jen je potřeba ho vypít rychle, protože nemá ani náznak pěny a tím pádem rychle ztrácí na čerstvosti.
 
V Čechách působí desítky malých pivovarů, vy však zůstáváte věrní jedné značce. Proč zrovna Plzeňský Prazdroj?
Prazdroj dlouhodobě považujeme za jedno z nejlepších piv u nás. Kromě toho splňuje naše požadavky na stálost kvality a dokáže plynule zásobovat všechny naše restaurace.
 
Kromě Lokálu spadá pod značku Ambiente řada dalších restaurací. Která z nich je vaše nejoblíbenější a proč?
To je těžká otázka, stejně jako kdybych měl říct, které ze svých dětí mám nejradši.. Nejvíce energie vždy dávám tomu nejnovějšími projektu, tím pádem mě teď nejvíc baví Eska v Karlíně.
 
(Tomáš Karpíšek, zakladatel Ambiente)

Více...















































Spud. je netradiční průvodce po Praze, který upozorňuje na zajímavá místa a podniky, jež rozhodně stojí za návštěvu. S Polaroidem v ruce mapujeme čtyři různé oblasti, a to jídlo a pití, obchody, pracovní prostory místních kreativců a architekturu. Spud. se soustředí na neokoukaná místa s neopakovatelnou atmosférou, na kavárny s tou nejlepší kávou, obchůdky s tím nejnápaditějším zbožím, dílny či ateliéry těch nejšikovnějších designérů a architektonické zajímavosti s tím největším kouzlem. Spud. je také hlavně o lidech, kteří za vybranými lokálními projekty stojí. Bez jejich invence a odvahy splnit si svůj sen by byla Praha o mnoho chudší. Všem proto patří naše velké díky!
 
Tereza a Michal
info@spud.cz / 728 764 380



 
Cena: 330 Kč

Poštovné: 70 Kč

jméno a příjmení
e-mail
telefon
adresa dodání
počet kusů českých
počet kusů anglických
poznámka




 
Boho Vintage Concept Store, Francouzská 76, Praha 10
BOTAS 66, Křížkovského 18, Praha 3
BOTAS 66, Skořepka 4, Praha 1
Cihelna Concept Store, Cihelná 2b, Praha 1
EMA espresso bar, Na Florenci 3, Praha 1
Funbikes, Bořivojova 108, Praha 3
I Need Coffee!, Na Moráni 7, Praha 2
K-A-V-K-A, Krocínova 5, Praha 1
Knihkupectví Bendox, Osadní 34, Praha 7
Lazy Eye Showroom, Ibsenova 3, Praha 2
Nanovo, Týnská ulička 8, Praha 1
Polagraph, Husinecká 14, Praha 3
Pragtique, Pasáž Platýz, Národní 37, Praha 1
Super Tramp Coffee, Opatovická 18, Praha 1
Triko kafe & koloniál, U Nikolajky 12, Praha 5
VNITROBLOCK, Tusarova 31, Praha 7
Pokojík, Smetanova 45, Brno
Slowatch, Laurinská 19, Bratislava
SUPERSENSE, Praterstraße 70, Vídeň