Ještě donedávna Praze chyběla jedna velmi zásadní instituce - nezávislá, stylová a mladá galerie současného umění, zkrátka něco ve stylu londýnské Tate Modern nebo pařížského Centre Pompidou. Jistě, Praha je nepoměrně menší než tyto světové metropole, oplývá však neméně zajímavou uměleckou scénou - a bylo tak skutečně načase tento nedostatek dohnat.

To přišlo na mysl i Leoši Válkovi, když se mu jako pražskému developerovi dostala do rukou stavba bývalé továrny v původně průmyslové čtvrti Holešovice. Ta byla již léta opuštěná a zanedbaná, avšak na lukrativním pozemku se zajímavou historií. Pustil se tedy do velkolepého plánu a za pomoci architekta Ivana Kroupy ji přestavěl na minimalisticky pojatou galerii prezentující špičky současné umělecké scény.

Vysoké bílé stěny, železobetonové sloupy či typická tovární okna dávají vyniknout kvalitním výstavám, které se v DOXu pravidelně pořádají. Vystavoval zde Jan Kaplický, Vladimír Merta, Jiří Kovanda, ale třeba i Douglas Gordon nebo Martin Parr. Čistý interiér s industriálním nádechem je geniální právě v tom, jak na sebe nepřitahuje pozornost návštěvníků, a neruší je tak od uměleckého zážitku. Pokud se na něj však pečlivě zaměříte, snadno propadnete jeho kouzlu.




DOX jste založil v roce 2008 a povedlo se vám díky němu Prahu zařadit po bok světových metropolí s respektovanými centry současného umění. Jaké s ním máte další plány?
DOX se do dvou let rozšíří o sousední budovu v Poupětově ulici. Nově vybudované multifunkční auditorium, které v nové budově vzniká, bude místem pro další disciplíny jako divadlo, literatura, film či performance, jejichž prostřednictvím bude DOX rozvíjet témata svých výstavních projektů. Prostor budeme částečně také pronajímat pro různé typy akcí jako jsou konference, diskuze, módní přehlídky nebo koncerty.
 
Myslíte si, že zastupitelé Prahy selhali, když vznik podobného centra neiniciovali už dávno a čekali, až s takovým projektem přijde soukromník?
To, že zastupitelé Prahy vznik podobného centra sami neiniciovali mě ani tolik nepřekvapuje. Zarážející byl od počátku spíš přístup veřejných institucí k podpoře takového projektu. Situace se pomalu zlepšuje, ale i dnes, kdy má DOX mezinárodní renomé a je doporučován ve všech předních turistických průvodcích jako „must see“ středoevropské kulturní scény, stále  bojujeme. Daří se nám sice granty získávat, ale podpora města a Ministerstva kultury dohromady stále pokryje jen cca 20% našich nákladů  na roční provoz a program. V tisku pak vycházejí zprávy o tom, jak DOX získává jedny z nejvyšších grantů v oblasti kultury, nikdo už ale nepíše, jaké procento tyto granty vlastně tvoří v celkovém ročním rozpočtu dané instituce. Takže taková „hitparáda“ úspěšných žadatelů o granty je pak naprosto zavádějící. Na lokální úrovni jsme od MČ Praha 7 několik let dostávali podporu ve výši 10 000 Kč ročně. Uvidíme jak se situace změní s příchodem nových  zastupitelů…
 
Industriální charakter DOXu je pro mnoho návštěvníků velkým lákadlem. Nenarážíte ale při koncipování výstav na to, že byly prostory původně určeny pro něco naprosto odlišného? Nekomplikuje vám to práci?
Naopak. DOX vznikl sice přestavbou staré holešovické továrny, ale celý projekt byl od počátku koncipován jako multifunkční prostor, v němž se bude především prezentovat současné umění. V současných velkých světových galeriích a muzeích od předních architektů se často setkávám s tím, že v konečném výsledku architektura „válcuje“ umění, které je v ní vystavováno. Našim cílem bylo vytvořit neutrální prostor, který se neprosazuje a nechá umění vyniknout.
 
Rekonstrukce prostor je prací architekta Ivana Kroupy. Měl jste jasno, jak má stavba ve výsledku vypadat, anebo měl pan Kroupa volnou ruku?
Architekta Ivana Kroupu jsem oslovil už při plánování projektu a společně jsme detailně promýšleli celkový koncept a uspořádání prostor ve vztahu k jednotlivým funkcím, které měla budouva do budoucna splňovat.
 
Současné trendy jako by dávaly naději na záchranu našeho industriálního dědictví. Na druhou stranu je hledání vhodného využití obrovských a často zchátralých prostor dosti problematické. Jaký je váš názor stavaře a developera?
Vodítkem při rozhodování je určitě charakter a unikátnost prostředí versus ekonomie nákladů. Vysoké náklady na „kulturní zprovoznění“ některých industriálních budov jsou často daleko za hranicí obhajitelnosti.
 
Co ze současného umění je vám nejbližší?
Umění s postojem, s reflexí, umění stimulující a zejména znejišťující.
 
(Leoš Válka, zakladatel Centra současného umění DOX)



Kontakt Otevírací doba
Pondělí: 10:00 - 18:00
Úterý: zavřeno
Středa: 11:00 - 19:00
Čtvrtek: 11:00 - 21:00
Pátek: 11:00 - 19:00
Sobota - Neděle: 10:00 - 18:00
 
















































Spud. je netradiční průvodce po Praze, který upozorňuje na zajímavá místa a podniky, jež rozhodně stojí za návštěvu. S Polaroidem v ruce mapujeme čtyři různé oblasti, a to jídlo a pití, obchody, pracovní prostory místních kreativců a architekturu. Spud. se soustředí na neokoukaná místa s neopakovatelnou atmosférou, na kavárny s tou nejlepší kávou, obchůdky s tím nejnápaditějším zbožím, dílny či ateliéry těch nejšikovnějších designérů a architektonické zajímavosti s tím největším kouzlem. Spud. je také hlavně o lidech, kteří za vybranými lokálními projekty stojí. Bez jejich invence a odvahy splnit si svůj sen by byla Praha o mnoho chudší. Všem proto patří naše velké díky!
 
Tereza a Michal
info@spud.cz / 728 764 380