Pamatujete si na svůj první Polaroid? Kdy jste si jej pořídili?
Jsme smolaři - a tak to bylo shodou okolností přesně v době, kdy Polaroid přestal vyrábět filmy i foťáky. Koupili jsme si staré Polaroidy přes eBay, k nim sehnali několik balíčků filmů a než jsme je stihli profotit, jejich cena vyletěla skoro na tisícovku za film - takže nás to nadšení brzo přešlo. Pak jsme ale objevili Impossible Project, firmu nadšenců, kteří začali filmy znovu vyrábět, a chytli jsme se příležitosti - byla to úžasná zkušenost, protože jejich první filmy byly doslova experimentální a fotky vůbec nevycházely tak, jak jsme předpokládali. Polaroid tím pro nás získal úplně nové kouzlo.
 
Polaroidům už se tedy věnujete poměrně dlouho. Co se za tu dobu změnilo?
Strašně, strašně moc. Vzhledem k tomu, že měli kluci z Impossible Projectu se svými filmy obrovský úspěch, výroba se rozjela ve velkém a dnes již vyrábějí filmy, které jsou na tisíckrát lepší úrovni. Odpadla tím sice trocha dobrodružství, ale na druhou stranu si filmy pořád udržely určitou nevyzpytatelnost, typickou barevnost a neostrost, a tak se z Polaroidu znovu stal fenomén. My jsme u Polaroidů zůstali a za ty roky, kdy jsme s nimi nejprve jenom fotili, jsme zjistili, že v téhle podivné zálibě nejsme sami - a tak jsme o Polaroidech začali psát, začali je renovovat, prodávat, vystavovat fotografie a pořádat workshopy... až vzniknul Polagraph.
 
Polagraph ale vzniknul spojením tří různých značek (PolaroidLove, Paragraph a my dear deer). Jak jste se dali dohromady?
Bylo nám jasné, že jenom Polaroidy celý prostor neuživí - a tak jsme se dali dohromady s holkama, jejichž projekty se nám strašně líbily. Kája z Paragraphu dělá krásné ručně vyráběné sketchbooky, diáře a fotoalba, zatímco Kristin z my dear deer renovuje staré sovětské foťáky, na něž vymýšlí nové potisky a potahy. Skvěle se tak doplňujeme a všichni jsme se pro spolupráci okamžitě nadchnuli.
 
Polagraph funguje nejen jako obchod, ale také jako malá galerie. Zaměřují se vaše výstavy čistě jen na instantní fotografii? Jak vybíráte jednotlivé autory?
Naší jedinou podmínkou, kterou jsme si stanovili, je, že budeme vystavovat pouze fotografie vzniklé chemickou cestou. Nezáleží tedy na tom, jestli to jsou Polaroidy nebo snímky na klasický kinofilm. Ale samozřejmě je pak hlavní to, aby se nám všem ty fotografie líbily a aby tvořily jeden ucelený soubor fungující jako celek. Vystavovat u nás tedy může vlastně každý - rozhodně si nehrajeme na galerii, kterou by uspokojil jen Helmut Newton.
 
Kdo jsou vaši zákazníci? Věnují se dnes Polaroidu i profesionální fotografové?
Je to vlastně svým způsobem zvláštní, ale věnují. Většina z nich si Polaroidy pamatuje ještě z dob, kdy se používaly na náhled expozice předtím, než scénu vyfotili naostro. To už dneska vůbec nemá smysl, protože je fotka na Polaroid nesrovnatelně dražší než z profesionálního digitálu, ale přesto je Polaroid dodneška něčím přitahuje - ať už nemožností manipulace a kopírování, nebo svými barvami a zvláštní kresbou... Ale každopádně většinu zákazníků tvoří spíše mladí nadšenci, kteří tomu kouzlu propadli až s nástupem filmů Impossible.
 
Fotíte vy sami i digitálně nebo jste zarytí zastánci chemické fotografie?
Fotíme vším, co fotit umí! Nejsme úplní fanatici, kteří by digitální fotoaparáty na potkání likvidovali, naopak jsme s nimi vlastně fotit začínali a je nám jasné, že na většinu focení jsou mnohem šikovnější a praktičtější. Ale chemie má pro nás zkrátka neodolatelné kouzlo, možná trošku nostalgické, ale o to lákavější – jako by fotografii navracela nějaký dnes již ztracený smysl.
 
(Michal Čáp, spolumajitel Polagraphu)

Více...





Vystudovala jsi ilustraci na VŠUP. Jak ses dostala k práci s porcelánem?
Vystudovala. Moje střední škola byla keramika v Bechyni, což bylo parádní, ale na mě trochu moc hnědé. Na vysokou jsem pak nastoupila do ateliéru porcelánu, ale zjistilo se, poměrně záhy, že na porcelán nejsem dost pečlivá a trpělivá (na toto téma dodnes přežilo mnoho legrací, historek a ustálených novotvarů… no a přestoupila jsem na ilustraci. Tu mi bylo lépe. Médium je to rychlejší a flexibilnější. Dostala jsem se k technikám, procesům a na cestu, která mě bavila. A pak, dlouho po škole, došlo k fúzi obou oborů. Tím, že mi nikdy nešlo vymyslet a vyrobit nový tvar, začala jsem používat už existující, navíc často nádherné a unikátní kusy porcelánu z bazarů. A na ně pak přidávala další vrstvu příběhu ilustrací.
 
V antiku si vybereš už hotový kus a co se s ním děje pak? Můžeš nám celý proces popsat?
V bazarech, na bleších trzích a v divno obchodech nakupuju porcelán, který je něčím zajímavý. Dekorem, tvarem, provedením. A podle toho, na čem zrovna pracuju, se můj zájem proměňuje z táců a mís na cukřenky a teriny nebo na co nejneuvěřitelnější talíře... Většinou čím větší plocha k další dekoraci, tím lépe. Do stávající scény či dekoru pak vstupuju kresbou, malbou nebo koláží. Používám naglazurové barvy, zlato a „házenky“, což jsou v podstatě nálepky, jen ty moje jsou hlavičky, ručky a segmenty fotek. Říkám tomu nejdražší vystřihovánky na světě.
 
Motivy čerpáš ze starých fotografií, především portrétů. Čím tě fascinují?
Hmm, mají v sobě jistou záhadu a zvláštní poetiku. Většina fotografií je z ateliérů, kde jsou lidi „naštelovaní“ do pozic, výrazů a pohledů, které nejsou reálné. A dnes už to tak nikdo nedělá a neumí. Ani to vlastně nejde. Rodinné fotografie z bazarů jsou pak zajímavým vhledem do života někoho úplně neznámého, o kterém si lze cokoli vymyslet a použít do jakéhokoli příběhu. Někdy jsou ty fotky vlastně smutné, melancholické a zvláštní. Často je mám v ruce a pak vůbec nepoužiju a schovám. Asi strach nebo úcta. Čas je zvláštní veličina.
 
Kolik času projektu věnuješ? Chtěla bys být „maestro“ na plný úvazek?
Na plný úvazek by to nešlo a asi ani zatím nechci. Ale maestro postupně dostává víc a víc času. To zase ano. A je to dobře, protože se to celé nějak skládá a krystalizuje a začíná dávat smysl. A já mám ráda a baví mě přeskakování z projektů, prací a míst.
 
Kde všude se dají tvoje kousky pořídit? A kde jdou nejvíc na odbyt?
Úplně od začátku jsou v DOX by Qubus. Speciální série je v Praguekabinet a kolekci upomínkových talířků a talířů lze koupit v Cihelna Concept Store. Od října je v pasáži České Národní Banky jedna výloha celá maestro! No a největší odbyt je stále přes privátní klienty.
 
Jak vlastně vznikl název maestrokatastrof?
Byl to název diplomky na UMPRUM. A bylo to 13 velkoformátových kreseb, fakt obrovských, na téma kdo, kdy a jestli vůbec potřebuje ilustraci a ten formát měl podtrhnout tu otázku. Předminulý rok jsem je oprášila, zarámovala a vystavila. A pochválila jsem se... He. Každopádně, ta série se jmenovala Maestro Katastrof. Takže odtud.
 
(Silvie Luběnová, maestrokatastrof)

Více...















































Spud. je netradiční průvodce po Praze, který upozorňuje na zajímavá místa a podniky, jež rozhodně stojí za návštěvu. S Polaroidem v ruce mapujeme čtyři různé oblasti, a to jídlo a pití, obchody, pracovní prostory místních kreativců a architekturu. Spud. se soustředí na neokoukaná místa s neopakovatelnou atmosférou, na kavárny s tou nejlepší kávou, obchůdky s tím nejnápaditějším zbožím, dílny či ateliéry těch nejšikovnějších designérů a architektonické zajímavosti s tím největším kouzlem. Spud. je také hlavně o lidech, kteří za vybranými lokálními projekty stojí. Bez jejich invence a odvahy splnit si svůj sen by byla Praha o mnoho chudší. Všem proto patří naše velké díky!
 
Tereza a Michal
info@spud.cz / 728 764 380



 
Cena: 330 Kč

Poštovné: 70 Kč

jméno a příjmení
e-mail
telefon
adresa dodání
počet kusů českých
počet kusů anglických
poznámka




 
Boho Vintage Concept Store, Francouzská 76, Praha 10
BOTAS 66, Křížkovského 18, Praha 3
BOTAS 66, Skořepka 4, Praha 1
Cihelna Concept Store, Cihelná 2b, Praha 1
EMA espresso bar, Na Florenci 3, Praha 1
Funbikes, Bořivojova 108, Praha 3
I Need Coffee!, Na Moráni 7, Praha 2
K-A-V-K-A, Krocínova 5, Praha 1
Knihkupectví Bendox, Osadní 34, Praha 7
Lazy Eye Showroom, Ibsenova 3, Praha 2
Nanovo, Týnská ulička 8, Praha 1
Polagraph, Husinecká 14, Praha 3
Pragtique, Pasáž Platýz, Národní 37, Praha 1
Super Tramp Coffee, Opatovická 18, Praha 1
Triko kafe & koloniál, U Nikolajky 12, Praha 5
VNITROBLOCK, Tusarova 31, Praha 7
Pokojík, Smetanova 45, Brno
Slowatch, Laurinská 19, Bratislava
SUPERSENSE, Praterstraße 70, Vídeň