Věnujete se bytovým doplňkům z období 60. – 80. let. Dostává u nás tento interiérový design novou příležitost a přestává být přehlížen?
Design nábytku a doplňků z 60. - 80. let novou příležitost určitě dostává a přestává být vnímán jako připomínka minulého režimu. Mladší generace už není tolik zatížena minulostí jako naši rodiče, kteří neměli při nákupu nábytku a doplňků moc na výběr.
 
V rámci své práce se jistě podíváte do mnoha zajímavých bytů. Narazili jste už i na prostory vybavené výhradně nábytkem z tohoto období?
Popravdě se málokdy dostaneme do bytů, kde bychom našli něco pro náš obchod, protože na to jednoduše není čas. Párkrát jsem se dostali do bytů, které byly vybaveny výhradně barveným sektorovým nábytkem od firmy Interiér Praha.
 
Jak podle vás vypadá typický současný český byt? A jak vypadá váš vlastní? 
Myslím, že lidé věnují málo pozornosti tomu, v jakém prostředí žijí, takže současný český byt bude asi nudný. Je několik velkých obchodů s nábytkem, kde nakupuje většina. Pak jsou lidé, kteří řeší prostor a to, jak se v něm cítí, a ti nakupují jinde. Můj byt je zařízen nábytkem z našeho obchodu, něco jsme sehnali na blešácích jak v Čechách, tak po Evropě a knihovnu jsme si vyrobili sami. Zajímavá je také spolupráce s truhláři a kováři, kdy si nábytek můžete v podstatě vymyslet na míru.
 
Je ve vaší sbírce nějaký kousek, kterého se za žádnou cenu nechcete vzdát? Kdo je jeho autorem?   
Tuto otázku jsme dostali již několikrát a pokaždé se námi jmenovaný předmět nakonec prodal. Co jsme si oba s Jirkou nechali a neprodali to, je židle Castelli. Měli jsme 10 kusů a zůstaly nám už jen 2 kusy, které máme teď každý doma.
 
Máte naopak nějaký vysněný kus nábytku, který se vám dosud nepodařilo získat? 
Těch vysněných kusů je spousta. Jedná se o československý nábytek, ale také zahraniční. Například křesla a židle z Ještědu, křesla z Thermalu nebo nábytek ze zbouraného hotelu Praha. Z toho zahraničního bychom rádi měli nábytek od Jeana Prouvého nebo třeba od Dietera Ramse.
 
Jak vidíte Nanovo třeba za dalších deset let? 
Máme v hlavách spousty plánů, které bychom chtěli zvládnout. Například obchod(y) po Praze. Zábavné by bylo zařídit nějakou kavárnu. Chtěli bychom udělat i výstavu.
 
(Adam Karásek, spolumajitel Nanovo)

Více...





Pamatujete si na svůj první Polaroid? Kdy jste si jej pořídili?
Jsme smolaři - a tak to bylo shodou okolností přesně v době, kdy Polaroid přestal vyrábět filmy i foťáky. Koupili jsme si staré Polaroidy přes eBay, k nim sehnali několik balíčků filmů a než jsme je stihli profotit, jejich cena vyletěla skoro na tisícovku za film - takže nás to nadšení brzo přešlo. Pak jsme ale objevili Impossible Project, firmu nadšenců, kteří začali filmy znovu vyrábět, a chytli jsme se příležitosti - byla to úžasná zkušenost, protože jejich první filmy byly doslova experimentální a fotky vůbec nevycházely tak, jak jsme předpokládali. Polaroid tím pro nás získal úplně nové kouzlo.
 
Polaroidům už se tedy věnujete poměrně dlouho. Co se za tu dobu změnilo?
Strašně, strašně moc. Vzhledem k tomu, že měli kluci z Impossible Projectu se svými filmy obrovský úspěch, výroba se rozjela ve velkém a dnes již vyrábějí filmy, které jsou na tisíckrát lepší úrovni. Odpadla tím sice trocha dobrodružství, ale na druhou stranu si filmy pořád udržely určitou nevyzpytatelnost, typickou barevnost a neostrost, a tak se z Polaroidu znovu stal fenomén. My jsme u Polaroidů zůstali a za ty roky, kdy jsme s nimi nejprve jenom fotili, jsme zjistili, že v téhle podivné zálibě nejsme sami - a tak jsme o Polaroidech začali psát, začali je renovovat, prodávat, vystavovat fotografie a pořádat workshopy... až vzniknul Polagraph.
 
Polagraph ale vzniknul spojením tří různých značek (PolaroidLove, Paragraph a my dear deer). Jak jste se dali dohromady?
Bylo nám jasné, že jenom Polaroidy celý prostor neuživí - a tak jsme se dali dohromady s holkama, jejichž projekty se nám strašně líbily. Kája z Paragraphu dělá krásné ručně vyráběné sketchbooky, diáře a fotoalba, zatímco Kristin z my dear deer renovuje staré sovětské foťáky, na něž vymýšlí nové potisky a potahy. Skvěle se tak doplňujeme a všichni jsme se pro spolupráci okamžitě nadchnuli.
 
Polagraph funguje nejen jako obchod, ale také jako malá galerie. Zaměřují se vaše výstavy čistě jen na instantní fotografii? Jak vybíráte jednotlivé autory?
Naší jedinou podmínkou, kterou jsme si stanovili, je, že budeme vystavovat pouze fotografie vzniklé chemickou cestou. Nezáleží tedy na tom, jestli to jsou Polaroidy nebo snímky na klasický kinofilm. Ale samozřejmě je pak hlavní to, aby se nám všem ty fotografie líbily a aby tvořily jeden ucelený soubor fungující jako celek. Vystavovat u nás tedy může vlastně každý - rozhodně si nehrajeme na galerii, kterou by uspokojil jen Helmut Newton.
 
Kdo jsou vaši zákazníci? Věnují se dnes Polaroidu i profesionální fotografové?
Je to vlastně svým způsobem zvláštní, ale věnují. Většina z nich si Polaroidy pamatuje ještě z dob, kdy se používaly na náhled expozice předtím, než scénu vyfotili naostro. To už dneska vůbec nemá smysl, protože je fotka na Polaroid nesrovnatelně dražší než z profesionálního digitálu, ale přesto je Polaroid dodneška něčím přitahuje - ať už nemožností manipulace a kopírování, nebo svými barvami a zvláštní kresbou... Ale každopádně většinu zákazníků tvoří spíše mladí nadšenci, kteří tomu kouzlu propadli až s nástupem filmů Impossible.
 
Fotíte vy sami i digitálně nebo jste zarytí zastánci chemické fotografie?
Fotíme vším, co fotit umí! Nejsme úplní fanatici, kteří by digitální fotoaparáty na potkání likvidovali, naopak jsme s nimi vlastně fotit začínali a je nám jasné, že na většinu focení jsou mnohem šikovnější a praktičtější. Ale chemie má pro nás zkrátka neodolatelné kouzlo, možná trošku nostalgické, ale o to lákavější – jako by fotografii navracela nějaký dnes již ztracený smysl.
 
(Michal Čáp, spolumajitel Polagraphu)

Více...















































Spud. je netradiční průvodce po Praze, který upozorňuje na zajímavá místa a podniky, jež rozhodně stojí za návštěvu. S Polaroidem v ruce mapujeme čtyři různé oblasti, a to jídlo a pití, obchody, pracovní prostory místních kreativců a architekturu. Spud. se soustředí na neokoukaná místa s neopakovatelnou atmosférou, na kavárny s tou nejlepší kávou, obchůdky s tím nejnápaditějším zbožím, dílny či ateliéry těch nejšikovnějších designérů a architektonické zajímavosti s tím největším kouzlem. Spud. je také hlavně o lidech, kteří za vybranými lokálními projekty stojí. Bez jejich invence a odvahy splnit si svůj sen by byla Praha o mnoho chudší. Všem proto patří naše velké díky!
 
Tereza a Michal
info@spud.cz / 728 764 380



 
Cena: 330 Kč

Poštovné: 70 Kč

jméno a příjmení
e-mail
telefon
adresa dodání
počet kusů českých
počet kusů anglických
poznámka




 
Boho Vintage Concept Store, Francouzská 76, Praha 10
BOTAS 66, Křížkovského 18, Praha 3
BOTAS 66, Skořepka 4, Praha 1
Cihelna Concept Store, Cihelná 2b, Praha 1
EMA espresso bar, Na Florenci 3, Praha 1
Funbikes, Bořivojova 108, Praha 3
I Need Coffee!, Na Moráni 7, Praha 2
K-A-V-K-A, Krocínova 5, Praha 1
Knihkupectví Bendox, Osadní 34, Praha 7
Lazy Eye Showroom, Ibsenova 3, Praha 2
Nanovo, Týnská ulička 8, Praha 1
Polagraph, Husinecká 14, Praha 3
Pragtique, Pasáž Platýz, Národní 37, Praha 1
Super Tramp Coffee, Opatovická 18, Praha 1
Triko kafe & koloniál, U Nikolajky 12, Praha 5
VNITROBLOCK, Tusarova 31, Praha 7
Pokojík, Smetanova 45, Brno
Slowatch, Laurinská 19, Bratislava
SUPERSENSE, Praterstraße 70, Vídeň