Dlouhá léta jste v Praze provozoval velmi oblíbený Hapu bar. Bylo pro vás otevření bistra dalším krokem, který jste od začátku plánoval? Proč Hapu bar skončil?
Hapu byl náš život. Úplně nás to pohltilo. Všechno poprvé a nové. Zdálo se, že to tak bude navěky. Roky běžely, až jsme jich napočítali šestnáct. Mezi tím se nám narodily dětičky, život se posunul. Začalo nás víc bavit jíst než pít. Takže bistro bylo takové logické vyústění.

Fungujete v bistru už dva roky. Přesunuli se tam vaši věrní zákazníci z Hapu, anebo přilákalo úplně jinou sortu lidí? Jak velká změna to pro vás osobně vlastně byla?
Spousta našich zákazníků jsou kamarádi, kteří v Hapu zestárli s námi. Zároveň každé nové místo přiláká nové lidi. Takže tak nějak od obojího. Zajímavé bylo zjištění, že lidi, kteří k nám chodí, často potkáváme i na jiných místech, která máme rádi.

Martin's bistro má kuchyni vyhlášenou po celých Vinohradech, vaříte jídla ze všech koutů světa. To je u většiny restaurací spíše na škodu, ale u vás jsou všechna perfektní. Jak to děláte?
Tak takový kompliment potěší. Bude to asi tím, že co vaříme, to taky jíme.

Kromě jídla stojí za pozornost i interiér vašeho podniku. Jak jste prostor objevil a čím si vás získal?
Před námi tam byla kavárna, kterou provozovali naši kamarádi. Tudíž jsme to místo už znali. Když po letech kavárnu zavřeli a prodali, přestali jsme tam chodit i my. Za nějakou dobu se ten prostor objevil v nabídce na internetu, shodou okolností v době, kdy jsme se rozhodli pro změnu. Za interiér je zodpovědný náš kamarád, sochař Filip Roztočil, který dělal i Hapu a moc dobře ví, co se nám líbí.

Říká se, že v pohostinství se malým podnikům daří jen v případě, že se jim majitel věnuje skoro nonstop. Jak je to u vás, kolik času v bistru trávíte?
Kromě toho, že tam pracujeme, tak většinu volného času. Takže něco na tom bude.

Je u vás stále plno. Snažíte se bistro aktivně propagovat, třeba reklamou na sociálních sítích, anebo tak dobře funguje pražská šeptanda?
Šeptanda samozřejmě funguje, ale myslím, že marketing se v dnešní době ignorovat úplně nedá. Takže jsme v jeho sítích uvízli i my, včetně těch sociálních.

(Martin Streško, majitel Martin’s bistra)

Více...





Jak dlouho fungovala značka Shit happens, než jste si otevřelI svoje vlastní studio na Vinohradech?
Fungujeme od ledna 2013, mezitím jsme se stihli přestěhovat z ateliéru ve Vršovicích na Národní třídu a pak na Vinohrady, kde nás momentálně najdete.

Velmi nás zaujal koncept obchodu a dílny v jednom prostoru. Zákazníci, kteří si přijdou prohlédnout vaše produkty, mají šanci vidět i proces výroby. Bylo to od začátku vaším záměrem?
Když jsme začali hledat nový ateliér, měla jsem představu o krásném čistém prostoru. Což je ve spojení s porcelánem a keramikou většinou nereálné. Nechtěla jsem ale špinavou a zatuchlou dílnu v suteréru. Tu mám živé v paměti ze střední školy. Suterén sice máme, to je pravda, ale pojali jsme ho úplně naopak. Zákazníky většinou ale stejně nejvíce fascinuje právě ta dílenská část, plná prachu a špinavého nářadí, občas jsou překvapeni, kolik práce stojí za jedním kusem, navíc se u nás můžou potkat přímo se samotnými designéry, to je pro ně také milé zjištění. Je jen trochu obtížné udržovat ve studiu pořádek, práce s porcelánem nepatří k nejčistší, ale díky části, která funguje jako obchůdek, nás to nutí být pečlivější a to není na škodu.

Kolik lidí za projektem Shit happens stojí? Jak jste se dali dohromady?
Momentálně je nás šest, pět porcelánových a jeden grafický designér. Celý projekt byl původně moje osobní terapie, postupně jsem zlákala Martinu Žílovou, se kterou jsme vytvořily první kolekci, a Marka Fantu, který vymyslel celý vizuál, pak jsme naverbovaly další dvě ženy, Lenku Lupačovou a Veroniku Chomičovou. Tento rok se nám konečně podařilo získat další mužský element, a to Adama Jaroše. Ještě k nám patří Dáša Hujerová, která nám pomáhá s PR. Všechno jsou to mí spolužáci, tak jsme se poznali.
 
Z porcelánu vyrábíte především designové šperky. Máte každý svůj specifický styl tvorby? Jedná se o autorskou, nebo spíše kolektivní práci?
Spíš bych řekla, že máme každý specifický styl výroby. Ve studiu se promítá jak společná tvorba, tak tam najdete i autorské kusy každého designéra, každý máme trochu jiný rukopis, takže jsou naše věci docela hezky čitelné. Když jde ale o věc, dokážem fungovat jako tým a pracovat všichni dohromady. Sice se u toho dost argumentuje, ale nakonec se nějak domluvíme.

Vaší tvorbu jste prezentovali i za hranicemi, například ve Vídni či v Miláně. Jaké jste měli ohlasy?
Obojí byla úžasná zkušenost, šli jsme do toho s tím, že ne asi všichni skousnou náš název a filosofii, bylo pro nás hodně milým překvapením, kolik lidí to bavilo.

Popíšete nám v krátkosti, jak se takové porcelánové šperky vyrábí, jak to celé probíhá?
V krátkosti? Vyrábí se složitě :) Je to docela zdlouhavý proces s nejistým výsledkem. Ke každému návrhu musíme vytvořit sádrový model, na ten formu, do které se lije porcelán. Každá velikost a varianta má svou formu. Jakýkoli nový design se musí vyvzorkovat a pak následně ve formě upravit nedostatky, které se projeví až po výpalu, dříve je nezjistíme. Každý odlitek se ručně retušuje, zamývá, glazuje a stejně vám nikdo nezaručí, že přežije výpal. Když ale vydrží bez chyb a vad, pokračuje jeho cesta na dekoraci. Používáme buď obtisky na vysokou teplotu nebo zlato a platinu. Občas se povede, že uděláte celou várku zboží a z pece vytáhnete samé obludárium. V ten moment si řeknete „shit happens“ a jdete zpět do dílny a vše znovu. To už k tomu ale patří.

(Zuzana Holaňová, majitelka Shit happens)

Více...














































Spud. je netradiční průvodce po Praze, který upozorňuje na zajímavá místa a podniky, jež rozhodně stojí za návštěvu. S Polaroidem v ruce mapujeme čtyři různé oblasti, a to jídlo a pití, obchody, pracovní prostory místních kreativců a architekturu. Spud. se soustředí na neokoukaná místa s neopakovatelnou atmosférou, na kavárny s tou nejlepší kávou, obchůdky s tím nejnápaditějším zbožím, dílny či ateliéry těch nejšikovnějších designérů a architektonické zajímavosti s tím největším kouzlem. Spud. je také hlavně o lidech, kteří za vybranými lokálními projekty stojí. Bez jejich invence a odvahy splnit si svůj sen by byla Praha o mnoho chudší. Všem proto patří naše velké díky!
 
Tereza a Michal
info@spud.cz / 728 764 380



Vydali jsme spud. v papírové podobě! Je to knížka obsahující 40 míst, která jsme pro vás z našeho webového průvodce vybrali.
Najdete v ní samozřejmě i rozhovory s majiteli, jak už je u spud. tradicí, a navíc spoustu insider tipů od osobností, které jsou v našich očích s Prahou spjaty. Doplněna je krásnou ilustrovanou mapou od Karolíny Strykové.

Objednejte si svoji knížku, dodáme vám ji až domů!

Cena: 330 Kč
Poštovné: 70 Kč

jméno a příjmení
e-mail
telefon
adresa dodání
počet kusů českých
počet kusů anglických
poznámka




 
Boho Vintage Concept Store, Francouzská 76, Praha 10
BOTAS 66, Křížkovského 18, Praha 3
BOTAS 66, Skořepka 4, Praha 1
Cihelna Concept Store, Cihelná 2b, Praha 1
EMA espresso bar, Na Florenci 3, Praha 1
Funbikes, Bořivojova 108, Praha 3
I Need Coffee!, Na Moráni 7, Praha 2
K-A-V-K-A, Krocínova 5, Praha 1
Knihkupectví Bendox, Osadní 34, Praha 7
Lazy Eye Showroom, Ibsenova 3, Praha 2
Lípa pop-up store, Náměstí Franze Kafky 3, Praha 1
Musictown Record Store, Ondříčkova 22, Praha 3
Nanovo, Týnská ulička 8, Praha 1
Polagraph, Husinecká 14, Praha 3
Pragtique, Pasáž Platýz, Národní 37, Praha 1
Qubus + Křehký, Rámová 3, Praha 1
Super Tramp Coffee, Opatovická 18, Praha 1
The Room by Basmatee, Školská 7, Praha 1
Triko kafe & koloniál, U Nikolajky 12, Praha 5
Pokojík, Smetanova 45, Brno
Slowatch, Laurinská 19, Bratislava
SUPERSENSE, Praterstraße 70, Vídeň