Společně s knihkupectvím provozujete i malé nakladatelství. Kolik titulů už jste pod hlavičkou Page Five vydali? V čem se lišíte od jiných nakladatelství?
Od jiných nakladatelství se lišíme asi především tím, že se zaměřujeme na knihy o umění a hlavně tím, že se nebráníme netradičnímu zpracování knihy, Zatím jsme vydali čtyři tituly. První je Umělec, vila a bazén, kterou jsme vydali s projektem Nad Čarou. Je to sborník esejí o tom, jestli má člověk jít na uměleckou školu, aby byl umělcem. A netradiční je také v tom, že je to dvoukniha spojená zipem. Další je Nebula, interaktivní ilustrovaný sešit pro děti, a CYAN, básně o grafickém designu od Matěje Moravce. Čtvrtým titulem je katalog Michala Škapy – Graffoman. Ten je netradiční už obsahem, do kterého Michal místo fotek svých obrazů, dal své kresby, které se různě překrývají a kniha je spíše sama o sobě uměleckým objektem. Také je tištěna na risographu, což je inkoustový duplikátor, který jsme si pořídili. Tento měsíc otevíráme naproti našemu obchodu knihařskou a tiskařskou dílnu PressFive, kde budeme tisknout i na zakázku.

Ve Veverkově ulici, kde sídlíte, se koncentruje spousta zajímavých obchodů. Stala se Letná cílem turistů, nebo k vám zavítají spíše místní?
Veverkova se rozhodně stala cílem turistů. My jsme to pocítili hlavně letos, kdy turisti chodí cíleně, kvůli tomu, že jsme v několika světových průvodcích.

Stíháte si pročíst všechny tituly, které prodáváte? Jak často se stává, že nějakou publikaci odmítnete?
Máme kolem tisíce titulů a pročíst to celé se bohužel nedá. Ale tím, že knihy vybíráme sami, máme přehled o čem jsou. Co se týče odmítání, to se moc často nestává. Naštěstí k nám chodí lidé, kteří mají stejné cítění a většinou sami poznají jestli se jejich kniha do našeho obchodu hodí, nebo ne.

Co si myslíte o trendu elektronických knih?
Elektronické knihy jsou skvělé řešení při cestování, sama mám čtečku doma. Nikdy však nemůžou nahradit tištěnou knihu. Tu vůni a pocit papíru zatím ještě technologie nedokáží napodobit. Tak i my kdykoli něco tiskneme, nebo vydáváme, necháváme si záležet jak na výběru papíru, tak i tiskařské technologií.

Navštěvujete knihkupectví i během vašich dovolených v zahraničí? Máte nějaká oblíbená místa?
Určitě. Poslední dobou jezdíme na dovolenou hlavně na knižní trhy malých nakladatelů. Ale i když jedeme jen tak, vytipujeme si pár míst, kam zajdeme. Nejvíc se inspirujeme asi v Berlíně, Londýně a Lipsku.

Jaké knihy ve vaší knihovně si obzvlášť ceníte?
Obzvlášť si ceníme zínů, které ukořistíme buď u nás v obchodě, nebo na trzích. U zínu je to tak, že vzniká jen pár kusů a málokdy se stane, že autor udělá dotisk. Pak netradičních knih, které jsou zajímavě řešené.
 
(Nadia Sheshukova, Page Five)

Více...





Vystudovala jsi ilustraci na VŠUP. Jak ses dostala k práci s porcelánem?
Vystudovala. Moje střední škola byla keramika v Bechyni, což bylo parádní, ale na mě trochu moc hnědé. Na vysokou jsem pak nastoupila do ateliéru porcelánu, ale zjistilo se, poměrně záhy, že na porcelán nejsem dost pečlivá a trpělivá (na toto téma dodnes přežilo mnoho legrací, historek a ustálených novotvarů… no a přestoupila jsem na ilustraci. Tu mi bylo lépe. Médium je to rychlejší a flexibilnější. Dostala jsem se k technikám, procesům a na cestu, která mě bavila. A pak, dlouho po škole, došlo k fúzi obou oborů. Tím, že mi nikdy nešlo vymyslet a vyrobit nový tvar, začala jsem používat už existující, navíc často nádherné a unikátní kusy porcelánu z bazarů. A na ně pak přidávala další vrstvu příběhu ilustrací.
 
V antiku si vybereš už hotový kus a co se s ním děje pak? Můžeš nám celý proces popsat?
V bazarech, na bleších trzích a v divno obchodech nakupuju porcelán, který je něčím zajímavý. Dekorem, tvarem, provedením. A podle toho, na čem zrovna pracuju, se můj zájem proměňuje z táců a mís na cukřenky a teriny nebo na co nejneuvěřitelnější talíře... Většinou čím větší plocha k další dekoraci, tím lépe. Do stávající scény či dekoru pak vstupuju kresbou, malbou nebo koláží. Používám naglazurové barvy, zlato a „házenky“, což jsou v podstatě nálepky, jen ty moje jsou hlavičky, ručky a segmenty fotek. Říkám tomu nejdražší vystřihovánky na světě.
 
Motivy čerpáš ze starých fotografií, především portrétů. Čím tě fascinují?
Hmm, mají v sobě jistou záhadu a zvláštní poetiku. Většina fotografií je z ateliérů, kde jsou lidi „naštelovaní“ do pozic, výrazů a pohledů, které nejsou reálné. A dnes už to tak nikdo nedělá a neumí. Ani to vlastně nejde. Rodinné fotografie z bazarů jsou pak zajímavým vhledem do života někoho úplně neznámého, o kterém si lze cokoli vymyslet a použít do jakéhokoli příběhu. Někdy jsou ty fotky vlastně smutné, melancholické a zvláštní. Často je mám v ruce a pak vůbec nepoužiju a schovám. Asi strach nebo úcta. Čas je zvláštní veličina.
 
Kolik času projektu věnuješ? Chtěla bys být „maestro“ na plný úvazek?
Na plný úvazek by to nešlo a asi ani zatím nechci. Ale maestro postupně dostává víc a víc času. To zase ano. A je to dobře, protože se to celé nějak skládá a krystalizuje a začíná dávat smysl. A já mám ráda a baví mě přeskakování z projektů, prací a míst.
 
Kde všude se dají tvoje kousky pořídit? A kde jdou nejvíc na odbyt?
Úplně od začátku jsou v DOX by Qubus. Speciální série je v Praguekabinet a kolekci upomínkových talířků a talířů lze koupit v Cihelna Concept Store. Od října je v pasáži České Národní Banky jedna výloha celá maestro! No a největší odbyt je stále přes privátní klienty.
 
Jak vlastně vznikl název maestrokatastrof?
Byl to název diplomky na UMPRUM. A bylo to 13 velkoformátových kreseb, fakt obrovských, na téma kdo, kdy a jestli vůbec potřebuje ilustraci a ten formát měl podtrhnout tu otázku. Předminulý rok jsem je oprášila, zarámovala a vystavila. A pochválila jsem se... He. Každopádně, ta série se jmenovala Maestro Katastrof. Takže odtud.
 
(Silvie Luběnová, maestrokatastrof)

Více...















































Spud. je netradiční průvodce po Praze, který upozorňuje na zajímavá místa a podniky, jež rozhodně stojí za návštěvu. S Polaroidem v ruce mapujeme čtyři různé oblasti, a to jídlo a pití, obchody, pracovní prostory místních kreativců a architekturu. Spud. se soustředí na neokoukaná místa s neopakovatelnou atmosférou, na kavárny s tou nejlepší kávou, obchůdky s tím nejnápaditějším zbožím, dílny či ateliéry těch nejšikovnějších designérů a architektonické zajímavosti s tím největším kouzlem. Spud. je také hlavně o lidech, kteří za vybranými lokálními projekty stojí. Bez jejich invence a odvahy splnit si svůj sen by byla Praha o mnoho chudší. Všem proto patří naše velké díky!
 
Tereza a Michal
info@spud.cz / 728 764 380



 
Cena: 330 Kč

Poštovné: 70 Kč

jméno a příjmení
e-mail
telefon
adresa dodání
počet kusů českých
počet kusů anglických
poznámka




 
Boho Vintage Concept Store, Francouzská 76, Praha 10
BOTAS 66, Křížkovského 18, Praha 3
BOTAS 66, Skořepka 4, Praha 1
Cihelna Concept Store, Cihelná 2b, Praha 1
EMA espresso bar, Na Florenci 3, Praha 1
Funbikes, Bořivojova 108, Praha 3
I Need Coffee!, Na Moráni 7, Praha 2
K-A-V-K-A, Krocínova 5, Praha 1
Knihkupectví Bendox, Osadní 34, Praha 7
Lazy Eye Showroom, Ibsenova 3, Praha 2
Nanovo, Týnská ulička 8, Praha 1
Polagraph, Husinecká 14, Praha 3
Pragtique, Pasáž Platýz, Národní 37, Praha 1
Super Tramp Coffee, Opatovická 18, Praha 1
Triko kafe & koloniál, U Nikolajky 12, Praha 5
VNITROBLOCK, Tusarova 31, Praha 7
Pokojík, Smetanova 45, Brno
Slowatch, Laurinská 19, Bratislava
SUPERSENSE, Praterstraße 70, Vídeň