V Musictownu si člověk může pořídit hudbu na různých nosičích. Předpokládáme, že gramofonové desky jsou pro tebe stěžejní. Cítí to tak i tvoji zákazníci?
Pro mě osobně jsou desky opravdu stěžejní a myslím, že to tak má i většina mých zákazníků, což se odráží v růstu prodeje vinylů na úkor ostatních nosičů. I ve vnější komunikaci se v první řadě prezentuji jako obchod s deskami. Napovídá tomu koneckonců i samotný název Musictown Record Store.
 
Vinyly jsou v dnešní době populární jak u kapel, tak i jejich fanoušků. Jde podle tebe jen o krátkodobý trend?
Podle zkušeností mých kamarádů ze zahraničí do Prahy velký boom vinylů ještě nedorazil. Do budoucna očekávám spíše útlum prodeje CD, zatímco desky a digitální hudba přežijí. Dnešní malé kapely nabízí svou hudbu právě digitálně a zároveň se všechny snaží vydat i LP. Jejich fanoušci si pak s nadšením pořizují gramofonové přehrávače a poptávka roste.
 
Přestěhoval ses s Musictownem z rušného obchodního centra přímo pod Žižkovskou věž. Jaké změny s sebou nová adresa přinesla?
Nová adresa pro mě znamenala svým způsobem osvobození. A to od pravidel, která jsou v nákupních centrech direktivně nastavená seshora. V Europarku Štěrboholy, kde obchod fungoval sedm let, jsem byl malou jednotkou a neměl jsem tolik možností se vyjádřit a projevit víc vlastní iniciativy. Na nové adrese jsem přizpůsobil sortiment a dal jsem větší prostor nezávislejší produkci, která je mému vkusu bližší. Na druhou stranu nejsem ani na Žižkově úplně vyhraněný jen jedním směrem a své místo tu mají i komerční interpreti, aby si každý přišel na své.
 
Ve svém obchodě jednou za čas pořádáš živé koncerty. V čem je ti blízký tento typ komorních hudebních akcí?
Živá vystoupení do obchodu s hudbou patří, přestože na to lidé u nás nebyli tolik zvyklí. Kapela svým vystoupením podpoří prodej svého nosiče i konkrétní místo, kde se dá pořídit. Nejdůležitější je pro mě blízkost interpreta, jehož fyzická přítomnost je tady mnohem hmatatelnější než v klubu, natož pak ve velkých arénách. Je to jako by kapela hrála u vás v obýváku a to je fascinující pocit.
 
Který z pražských klubů je tvůj nejoblíbenější?
Mám rád klub NEONE, kde o víkendech hrají taneční hudbu, která mě baví. Do MeetFactory pak pravidelně chodím na živé koncerty a mým dalším oblíbeným místem je Basement Bar, kde je kromě kvalitní hudby i příjemné prostředí.
 
Určitě máš doma velkou sbírku desek. Kterých kousků si opravdu ceníš?
Kupuju si jen ty desky, které opravdu chci, takže si cením celé své sbírky. A konkrétní kousek? Můžu jmenovat například desku Nicolase Jaara Space Is Only Noise, kterou jsem si před třemi lety pořídil v Londýně a dnes je to už nedostupný titul.
 
(Jakub Sedláček, majitel Musictown Record Store)

Více...





Pořádáte trhy na Náplavce a na náměstí Jiřího z Poděbrad. Proč vaše volba padla právě na tato dvě místa?
Náměstí Jiřího z Poděbrad i Náplavka jsou nám blízká místa, jsme občanské sdružení převážně z lidí z Prahy 2, obě místa známe od malička. Každý Pražák vám potvrdí, že obě místa spojuje to, že do cca roku 2009 nebyla moc veřejně využívaná. Například na Jiřáku zkomíraly několik let jen takové smutné vánoční trhy (zatímco na Míráku se jim vedlo) a jinak se tu nic moc nedělo. Na Náplavce zase předtím neuspěly krátce před námi trhy jisté akciové společnosti podnikající na Staromáku. Náš koncept byl prostě mít v Praze takové trhy, na které bychom chodili i my sami, a které by podporovaly takové účastníky, co skutečně něco umí a nabízejí nějakou hodnotu - o to jsme se snažili. Náplavka je taky důležitá tím, že v Praze se už prakticky na žádné náměstí nedostanete izolovaným nebo chladicím vozem, což je pro uchování čerstvých potravin a pro kvalitu opravdového farmářského trhu strašně důležité, ale na Náplavce pár aut v zázemí prodeje dosud mohlo být, takže také proto jsme si ji v roce 2007 vytipovali.
 
Jak funguje vaše spolupráce s městskými částmi Praha 2 a Praha 3?
Radnice Prahy 2 s námi komunikuje od začátku, tedy od roku 2009, a na oživení Náplavky měla Praha 2 svou podporou v morální rovině pro nás pozitivní vliv. My jsme apolitická organizace, naše myšlenka je univerzální a jednoduchá. Záleží vždy na přístupu jednotlivých radních k této myšlence – buďto ji chápou a považují za dobrou, nebo ne. Nikdy jsme od radnic nechtěli moc, jen normální stabilní smlouvu k životu. Zároveň nejsou autentické farmářské trhy vyloženě komerční záležitost, mají svůj vlastní koncept, který zdaleka nestojí na jenom komerčním základu. Pak je hlavně na radnicích, jak to berou tam. Poslední dobou je navíc problém, že pokud je trh úspěšný, což Jiřák i Náplavka jsou, radnice je pod obrovským tlakem podnikatelů a jiných lobby na využití tohoto místa „i pro jiné akce“ – a pod heslem vyhovění „dalším žádoucím aktivitám“ je tady silná tendence úspěšným farmářským trhům brát prostor a poskytovat ho dalším a dalším novým akcím podle příležitostného uvážení pronajímatele. Že pro farmářský trh tento střet s byznysem nemusí vždy dopadnout dobře, je vám asi jasné. O Náplavce však nerozhoduje radnice Prahy 2, nájemní smlouvy se tvoří na magistrátu (MHMP) a o farmářském trhu na Náplavce se tedy rozhoduje tam. MHMP je velký úřad, mnoho lidí, labyrint zájmů a jednání jsou tedy složitější.
 
Máte přísná kritéria, která určují, co na farmářské tržiště patří a co už ne?
Ano, pořád si to vysvětlujeme a ujasňujeme – co a jak, co je naším cílem, co ne.
 
Napadají vás nějaké produkty, které jsou dnes v kuchyni nezbytné, ale na trzích je nenajdeme?
Ano, snažím se momentálně přesvědčit pěstitele pro pohanku a luštěniny. Je jí u nás málo – a na farmářský trh se nedostane skoro nic.
 
Jak vidíte budoucnost farmářských výrobků? Dostanou se v dohledné době i na pulty supermarketů?
Farmářský trh není určen pro ty velké zemědělské producenty, pro ten „brutální zemědělský průmysl“ – ten se do řetězců dostane. My pracujeme jen s malými farmáři, kteří vozí to, co právě natrhají nebo sklidí, nebo připraví. Často hospodaří ekologicky, obecně mívají mnohem větší podíl ruční práce. S produkcí to malí farmáři nemají jednoduché a jejich rizika a jejich možnosti se těžko kloubí s požadavky řetězců. Trh jim vyhovuje tím, že tady za a) dostanou zaplaceno přímo od lidí, bez obchodní marže pro obchodníka, což je drží nad vodou – mrkněte se na ceny ve výkupech velkoskladů a omdlíte. A za b) farmář si na trhu sám určí, co bude prodávat, jak bude jezdit. Organizátor trhu má být flexibilní a vyjít pěstiteli vstříc při mnoha změnách a výkyvech klimatu i chovu – a to žádný obchodník nebo řetezec prostě neudělá. To si v supermarketu neumím představit. Dobře je to vidět na biomléku – biomléko v řetězcích pochází z velkochovů – sice je v režimu bio, ale přece jen z velkochovů. Na farmářském trhu ale najdete mléko nejen v biokvalitě, ale ještě navíc je z malého rodinného chovu, kde se krávy pasou volně na pastvinách a žijí svým přirozeným životem. Malé rodinné farmy hospodaří na svém, půdu dědí zase mladší generace. Velkochovy jsou pak většinou akciovky a hospodaří často na pronajaté půdě (v ČR 90% obdělávané půdy je jen pronajaté), a přístup rodinné farmy ke zvířatům a k hospodářství je prostě jiný. Proto se rodinné farmy chovají víc ekologicky a s ohledem na trvalou udržitelnost své půdy.
 
Máte vlastní zkušenosti s farmařením?
Ano, jsme s tím spřízněni skoro všichni, kdo na tom v našem týmu pracujeme. Víme, jaká je to dřina a jaká rizika to má, a proto k tomu máme velký respekt. Jde o něco, co má skutečnou hodnotu, kterou neovlivní žádná umělá reklamní kampaň.
 
(Šárka Sedláčková, Občanské sdružení Archetyp)

Více...















































Spud. je netradiční průvodce po Praze, který upozorňuje na zajímavá místa a podniky, jež rozhodně stojí za návštěvu. S Polaroidem v ruce mapujeme čtyři různé oblasti, a to jídlo a pití, obchody, pracovní prostory místních kreativců a architekturu. Spud. se soustředí na neokoukaná místa s neopakovatelnou atmosférou, na kavárny s tou nejlepší kávou, obchůdky s tím nejnápaditějším zbožím, dílny či ateliéry těch nejšikovnějších designérů a architektonické zajímavosti s tím největším kouzlem. Spud. je také hlavně o lidech, kteří za vybranými lokálními projekty stojí. Bez jejich invence a odvahy splnit si svůj sen by byla Praha o mnoho chudší. Všem proto patří naše velké díky!
 
Tereza a Michal
info@spud.cz / 728 764 380



 
Cena: 330 Kč

Poštovné: 70 Kč

jméno a příjmení
e-mail
telefon
adresa dodání
počet kusů českých
počet kusů anglických
poznámka




 
Boho Vintage Concept Store, Francouzská 76, Praha 10
BOTAS 66, Křížkovského 18, Praha 3
BOTAS 66, Skořepka 4, Praha 1
Cihelna Concept Store, Cihelná 2b, Praha 1
EMA espresso bar, Na Florenci 3, Praha 1
Funbikes, Bořivojova 108, Praha 3
I Need Coffee!, Na Moráni 7, Praha 2
K-A-V-K-A, Krocínova 5, Praha 1
Knihkupectví Bendox, Osadní 34, Praha 7
Lazy Eye Showroom, Ibsenova 3, Praha 2
Nanovo, Týnská ulička 8, Praha 1
Polagraph, Husinecká 14, Praha 3
Pragtique, Pasáž Platýz, Národní 37, Praha 1
Super Tramp Coffee, Opatovická 18, Praha 1
Triko kafe & koloniál, U Nikolajky 12, Praha 5
VNITROBLOCK, Tusarova 31, Praha 7
Pokojík, Smetanova 45, Brno
Slowatch, Laurinská 19, Bratislava
SUPERSENSE, Praterstraße 70, Vídeň