Vaše kavárna přitahuje stále více zákazníků. Nebojujete někdy s nedostatkem prostoru?
Bojuju, ale sama si za to můžu, chtěla jsem to tak. Mám ten prostor ráda a pro začátečníka je to asi akorát. Navíc se tu hodně pozná, kdo je kdo. Někdo se umí sám od sebe posunout, nebo uvolnit místo jiným lidem, někoho to nenapadne… Škola tolerance.
 
Jednou z jejích dominant je krásný starý kávovar z Itálie. Je to spíše designový prvek, nebo je vaše káva vyhlášená právě i díky němu?
Faema E61 je významná svými technickými inovacemi, se kterými byla v roce 1961 zkonstruovaná a které ovlivnily výrobu ostatních kávovarů až do dnešní doby. Náš stroj má třeba na výrobním štítku vyražené datum výroby 17.3. 1967. Samozřejmě jsem byla nadšená z toho, jak vypadá a když jsem o něm hledala informace na netu, našla jsem inzerát na tuhle krásku před repasí. Co se týče kávy, je to trochu dvojsečné. Líbí se mi jednoduchý mechanický princip bez elektroniky, kdy opravdu extrémně záleží na přístupu baristy a jeho pečlivosti. Na druhou stranu nám to přípravu kávy neusnadňuje, protože veškeré nastavení se musí provádět ručně, často i s pomocí technika. Každopádně za dva roky provozu jsme ji, myslím, docela vyladili a nebojíme se jí občas trochu rozebrat sami. Někdy mi připadá, jako by byla designovaná pro ženy, je oblá, logická, dobře se nám s ní pracuje.
 
Pod návrhem interiéru stojí vaše jméno a výsledek přitom působí jako od profesionálního architekta. Máte s interiérovým designem nějaké předchozí zkušenosti?
Mám mezi kamarády docela dost architektů. To je dobrá věc, která mě potkala během mého krátkého studia oděvního designu na VŠUP. Asi 10 let jsem se pak věnovala modní značce Leeda, kterou jsem spoluzakládala, až do chvíle, kdy jsem si uvědomila, že už potřebuju změnu. Tak jsem oprášila starou vizi kavárny a vrhla se na to. A přiznávám, že to byla velká terapie, obří porce svobody, kterou jsem potřebovala, kdy výsledek záležel jen na mně. Naštěstí jsem pak úplně propadla i samotné podstatě provozu kavárny, péči o zákazníky, hýčkání zaměstnanců a fakt velkým lidským objevům mezi dodavateli a kolegy z oboru, kterých si vážím. Interiérový debut jsem pak, doufám, trochu obhájila rekonstrukcí espresso baru EMA, kterou jsem dělala ve spolupráci s architektem Pavlem Grizem z Molo Architekti.
 
Jak se díváte na alternativní metody přípravy kávy jako je například French Press? Je vůbec možné si dobrou kávu připravit i doma?
Jsem zamilovaná do aeropressu. Nejvíc. Pro mě jednoznačně nejlepší a nejjednodušší příprava kávy. Skvělá domů, na cesty, všude. Když lezete s baťohem po horách, netaháte s sebou zbytečně váhu, když ohříváte vodu v ešusu a fouká vítr, neuhlídáte teplotu, když je zima, kašlete na nastavení mlýnku, voda, kterou používáte, je pokaždé jiná. A jen tak poznáte všechny chutě kávy z jednoho sáčku.
 
Do kavárny odebíráte sladkosti od různých pekařů a food blogerek. Jak jste je objevila?
Třeba blog Chez Lucie jsem našla asi rok před tím, než jsme otevřeli. Lucii jsem napsala a na schůzce jsme si povídaly jen o jídle, o sladkém, byla jsem úplně hotová z toho nadšení, které je mimochodem čitelné i na blogu. Myslím, že nikoho s takovým přístupem neznám. Nadhled a poctivost jsou fakt vzácnost. Tak Lucie Dvořáková byla první. Dalším fenoménem jsou u nás kremrole. Jsou z normálního cukrářství, ochutnala jsem je poprvé v Dejvicích na trhu, skoro se vařily, jaké bylo vedro, ale byly úžasné. Dodávky jsou v tomhle případě dost náladové, několikrát už jsme je chtěli vyměnit, ale lepší prostě nejsou a zákazníci je milují. Aktuálně se nám, asi po roce ladění, ustaluje spolupráce s talentovanou zmrzlinářkou Tří kopečků. Její fantazie příchutí je nekonečná. Našla jsem ji tak, že jsem prostě dlouho hledala, vybírala a čekala. Stojí to za to.
 
Za barem občas býváte i vy. Berete to jako povinnost, nebo je to to, co vás na práci baví?
Mám tu práci strašně ráda. Je pro mě důležitá. Vím, díky tomu, co chtějí zákazníci, nebo co můžu já chtít od zaměstnanců. Mnoho věcí, se kterými nemůžu hnout celé dny, se zázračně vyřeší během směny. Navíc I Need Coffee! má, až na pár vyhrocených výjimek, nepochopitelně konstantní náladu, a ta je dobrá. Jak tam vejdu, je mi líp.
 
(Lucie Trnková, majitelka I Need Coffee!)

Více...





Za vznikem Analog!BROS stojí čtyři osobnosti – Jakub Stýblo, Michal Škapa, Vladimír 518 a Štěpán Adámek. Jak jste se dali dohromady a kdo z vás nápad sítotiskové dílny inicioval?
S Vladimírem jsme dlouho mluvili o tom, že chceme mít sítotiskovou dílnu. Ne firmu, ale dílnu, kam přibereme ještě nějaké kamarády a budeme si tisknout. Když už jsem tomu začal opravdu věřit, tak jsem se o tom zmínil v jedné galerii, kam chodím rád na kávu, ať už pracovně nebo jen tak. Jejího majitele pana Pecku to tak nadchlo, že jsem za pár minut volal klukům, že můžeme začít nakupovat vybavení dílny. Exkurze do pravěku sítotisku spočívající v tisku na rámech z oken potažených silonkama a to všechno osvícený halogenkou se tím pádem nekonala. Vůbec to nevadí. Už tedy jen zbývalo, jak se budeme jmenovat, něco co bude... Bylo to velice vtipné a je zázrak, že se nakonec jmenujeme analog!bros a né „krek“ nebo „supahumans“. U toho už byl kamarád z koncertů a výborný kreslíř Štěpán Adámek a Michal Škapa, kterého jsem znal jenom z doslechu. Ten velmi brzo začal brát zpátečku. Vůbec nevím, proč jsem se snažil, aby neodešel, ale je to dobře. Pak jsem se ještě jednou snažil a přibyla Kristina Ambrozová a to je taky dobře, ale to až v další otázce.
 
Analog!BROS k sobě po dvou letech od založení přijalo první ženu – ilustrátorku Kristinu Ambrozovou. Jak velké změny přinesl do dílny ženský element?
Velikostí bych to přirovnal asi k tomu poslednímu zemětřesení v Nepálu a přišlo to ještě dřív, než jsme ji vůbec do analog!bros přijali, jak to u zemětřesení bývá, haha. Kristina má velký smysl pro detail a neuvěřitelnou chuť pracovat, takže všechno, co jsme chtěli a potřebovali, teď najednou máme a používáme... Merch, balící papíry, samolepky a kartičky, pohledy a všelijaký podobný blbosti, který jsou vlastně strašně důležitý. No a pak, když ještě sama vytiskla sedmibarevný tisk, to jsem teda koukal. To jsme jí prostě museli vzít, to už se nedalo přehlížet a dělat že nic.
 
V dílně máte ruční sítotiskové stoly, jeden pro papír a plátno, druhý pro textil. Můžete nám ve zkratce popsat proces práce s oběma stroji?
Kristina nám ještě z radosti, že jsme ji vzali, koupila sítotiskový stroj na trička. Nic velkého, dá se v podstatě tisknout jen jedna barva, ale potřebovali jsme ho. Děláme si na tom vlastní merch a pak různé malé zakázky pro kamarády a jejich projekty. Hlavní činnost se ale odehrává na tom velkém profesionálním ručním sítotiskovém stroji formátu B1. Proces je na obou strojích absolutně stejný. Jen pro tisk na trička používáme rámy s jinou hustotou síťoviny a tisková deska je dřevěná ve tvaru trička, na které se tričko navlékne. Velký stůl má velkou perforovanou hliníkovou desku, kde se díky podtlakové vývěvě papír na stůl doslova přilepí a dá se vytvářet dokonalý soutisk. Jinak je proces stejný; předloha se buď nakreslí, nebo vytiskne na pauzák či folii, na síto se nanese světlocitlivá emulze a nechá se proschnout. Na osvitovou jednotku už peníze nezbyly, a tak jsme si jí podle Michalova návrhu a výpočtu postavili. Při osvitu se děje to, že světlo působí na emulzi a vytvrzuje ji. V místech, kde je tisk, se ale světlo přes černou plochu tisku nedostane na emulzi a ta se tak nemůže vytvrdit. Po osvitu síto vymyjeme a nevytvrzená emulze odteče a objeví se motiv. Síto se připne na stůl a tiskneme.
 
Jaké jsou podle vás hlavní přednosti sítotisku oproti digitálnímu tisku?
Jediná přednost je asi cena. A to i v případě tisku serigrafií v nízkých sériích: je to pořád nejlevnější umělecký tisk a ještě s přidanou hodnotou. Sítotisk není však vhodné řešení všech tiskových úloh. Máme ještě studio giclée tisku 44" Print, ve kterém se věnujeme tomu nejkvalitnějšímu tisku na archivní papíry nebo plátna dle daného standardu. Takových tiskáren u nás v ČR není mnoho. Děláme opravdu velmi kvalitní tisky pro zajímavý okruh umělců. Ale přes tu všechnu nádheru, ten nejdůležitější proces provádí tiskárna sama a to mi vadí! U sítotisku si můžeš dělat, co chceš. Přímo během tisku dostaneš nápad a uděláš ho hned! Na druhou stranu toho jde hodně pokazit. Takže u sítotisku jsi prostě tiskař, u digitálního tisku jsi jen operátor.
 
Na webu Analog!BROS visí upozornění, že kromě vlastní volné tvorby tisknete i na zakázku pro veřejnost, ale musí se vám to líbit... Narazily jste na nějaké zakázky, které vás zaujaly natolik, že jste se na nich podíleli s radostí?
To je asi většina zakázek, fakt, máme asi štěstí. Samozřejmě dostáváme i klasické poptávky blbostí, to říkáme na rovinu, že neděláme. A někdy se zase z toho, na co se těšíme, stane pruda. Třeba vizitky, ty neděláme, to už musí být... a za tu dobu, co fungujeme, jsme je tiskli snad jen třikrát. A jednou člověk, pro kterého byly, když je dostal do rukou, prohlásil, že je to moc sítotiskové a že se mu to nelíbí. To jsem byl teda zmatenej :) Jinak je to radost.
 
S jakými umělci spolupracujete? A jaké tisky jdou v poslední době nejvíc na dračku?
Pohybujeme se mezi lidmi, kteří se umění věnují. Takže většina lidí, se kterými spolupracujeme, jsou buď naši kamarádi nebo kamarádi kamarádů a tak dál. Namátkou, David Böhm a Jirka Franta / Maria Makeeva / Prokop Bartoníček / Jan Hořčík / David Krňanský / Pasta Oner / Point / Obic / X-dog nebo studia a projekty:  Anymadestudio / Maestrokatastrof / Carton Clan / PageFive / Bigg Boss / Drawetc / Trafačka r.i.p. / RAW / Art Amnesty / Festival otrlého diváka / Galerie Pecka... A nejvíc na dračku jde překvapivě náš merch. Mrkněte na naší prodejní webovou galerii poster44.cz, kde kromě zmíněného merche prodáváme tisky autorů, se kterými spolupracujeme i tisky autorů z analog!bros.
 
(Jakub Stýblo, spolumajitel Analog!BROS)

Více...















































Spud. je netradiční průvodce po Praze, který upozorňuje na zajímavá místa a podniky, jež rozhodně stojí za návštěvu. S Polaroidem v ruce mapujeme čtyři různé oblasti, a to jídlo a pití, obchody, pracovní prostory místních kreativců a architekturu. Spud. se soustředí na neokoukaná místa s neopakovatelnou atmosférou, na kavárny s tou nejlepší kávou, obchůdky s tím nejnápaditějším zbožím, dílny či ateliéry těch nejšikovnějších designérů a architektonické zajímavosti s tím největším kouzlem. Spud. je také hlavně o lidech, kteří za vybranými lokálními projekty stojí. Bez jejich invence a odvahy splnit si svůj sen by byla Praha o mnoho chudší. Všem proto patří naše velké díky!
 
Tereza a Michal
info@spud.cz / 728 764 380



 
Cena: 330 Kč

Poštovné: 70 Kč

jméno a příjmení
e-mail
telefon
adresa dodání
počet kusů českých
počet kusů anglických
poznámka




 
Boho Vintage Concept Store, Francouzská 76, Praha 10
BOTAS 66, Křížkovského 18, Praha 3
BOTAS 66, Skořepka 4, Praha 1
Cihelna Concept Store, Cihelná 2b, Praha 1
EMA espresso bar, Na Florenci 3, Praha 1
Funbikes, Bořivojova 108, Praha 3
I Need Coffee!, Na Moráni 7, Praha 2
K-A-V-K-A, Krocínova 5, Praha 1
Knihkupectví Bendox, Osadní 34, Praha 7
Lazy Eye Showroom, Ibsenova 3, Praha 2
Nanovo, Týnská ulička 8, Praha 1
Polagraph, Husinecká 14, Praha 3
Pragtique, Pasáž Platýz, Národní 37, Praha 1
Super Tramp Coffee, Opatovická 18, Praha 1
Triko kafe & koloniál, U Nikolajky 12, Praha 5
VNITROBLOCK, Tusarova 31, Praha 7
Pokojík, Smetanova 45, Brno
Slowatch, Laurinská 19, Bratislava
SUPERSENSE, Praterstraße 70, Vídeň